Placatozemské koronaléto

I když jsme se vlastně naposledy viděly před měsícem, přijde mi to jako úplně jiná doba a pocitově mnohem delší časový úsek. A bylo to skvělé, i když o trochu kratší než předchozí roky, parně letní a tak trochu karikovitě prokleté. ^^"

Jestli pro mě tenhle víkend bude mít už navždy nějaký zvuk, tak je to bezkonkurenčně tenhle

⛺🦟

Tentokrát jsem přijela o pár hodin dřív než Gabča, takže jsem si stačila dostatečně pomazlit většinu zvěře, která se nechala (Bellička přede mnou klasicky první den utekla do tunelu), zjistit, že cesta mezi kukuřicí vypadá naprosto jinak, než když je na stejném místě obilí (nesrovnatelně děsivěji) a poprvé za prodloužený víkend se nechat u strouhy požrat místními zástupy komárů.

A taky zjistit, že stín vodoměrky ve vodě vypadá jak pipíček s nožičkami (ale paradoxně ne u všech).

~ Krombička, Bubu a Číro ♥

Večeřely jsme geniální aliení nemasové burgery v domácích bulkách.

S levandulovým vínem jsme čilovaly u (nejen) creepy videjí a nechaly se vesele odkrvovat těmi pisklavými bestiemi.

Bubu nám v noci čuměla okny do mobilheimu, Krombí nás v reakci na to tak trochu polámala a pošlapala svými tvrdými špagetovými nožkami a pak spala mezi námi. Obě noci.

Tak trochu jsme se ztratily v Toulovcových maštalích, ze kterých se tak trochu stala Toulovcova Tribeč (aneb když máte najitý okruh, který chcete jít, ovšem po přeznačení je místo žluté všude jenom červená, kdybyste skály neviděli shora, tak je vlastně nevidíte vůbec, protože vyjdete někde úplně na opačné straně, než kde máte auto, ve vedru na padnutí a už prakticky bez vody, a z plánovaných 8 kilometrů je rázem 13). Že mě cestou opustila podrážka na jedné botě, to už je jen taková třešinka na dortu. :'D

I přes všechny zrady po cestě jsme ale nakonec k autu dorazily (sice polomrtvé, ale dorazily), abychom se odměnily dokonalou mandarinkovou točenou zmrzlinou a ledovou kávou, což byla vlastně trocha vanilkové točené zmrzliny s kávovou ledovou tříští a šlehačkou navrch. Snad v životě jsem nic nepila radši. *-*

~ V té krabičce byl snad nejlepší toust, jaký jsem kdy jedla, z domácího tousťáku

Chladily jsme se v kobce, nabíraly jsme ztracenou energii z kávy a Bellička se přišla ňuchňat.

Po skvělých špízech se ztraceným sýrem jsme večer u ohně produkovaly hudbu (nebo se o to alespoň pokoušely), housle, kytara a zpěv. Gabča měla dokonce svou vlastní soukromou technoparty a doteď si nejsem jistá, co si šlehla. :D

V neděli jsme se málem ztratily i u bezedné jámy. :'D Ale jistila to odměna v podobě nanuku.

Komáři mě nakonec dožrali tak, že mám teď odhadem jenom na nohou tak sto štípanců a nejradši bych si je ukousala, jak svědí, bolí a natékají. Těch kurev (a tím nemyslím kočku Kurvu) je letos strašně moc. Ale vím, že až ty kousance zmizí, ten pocit přetrvá. Ne to svědění, samozřejmě, ale ten pocit, jaký tenhle letní prodloužený wiččí víkend měl. :3