Z mé skromné queer knihovničky

Tak, někdy před rokem jsem se s vámi dělila o pár tipů na queer filmy, a jelikož se mi to tu už docela naskládalo, přichází čas na to, abych se s vámi podělila i o pár titulů z mé queer knihovničky. ;)

V řazení nehledejte žádný skrytý význam, prostě jsem je dala za sebe v takovém pořadí, v jakém mi přibyly nebo v jakém jsem se k nim dostala, případně podle stejného autora

×××

Arthure, ty děvko umění

Jedná se vlastně, jak už ostatně naznačuje i obálka, o sbírku dopisů Paula Verlaina Arthurovi Rimbaudovi (pokud jsou vám ta jména nějak povědomá, tak vězte, že se jedná o skutečně známé takzvané prokleté básníky) ... a nutno podotknout, že často dost explicitních a dekadentních dopisů, jako byl ostatně i sám jejich bouřlivý a sebedestruktivní vztah a doba, na jejímž pozadí se odehrával. Dostala jsem ji před pár lety od Rišu k narozeninám a i vzhledem k tomu, jak moc mám ráda film Total Eclipse (o kterém jsem se dozvěděla od prágošky v jedné hodině literatury na gymplu, pak že vám škola k ničemu není), patří k mým malým pokladům, ke kterým se ráda vracím.

×××

Mordred, Artušův bastard

S touto zajímavou knížečkou (s naprosto odpornou a neodpovídající obálkou) mě před pár lety seznámila Simča, která ji někdy ulovila v Levných Knihách, a dokonce mi ji tehdy i zapůjčila, abych si ji mohla přečíst. Pamatuji si, že jsem tehdy o pauze mezi přednáškami chtěla číst Pána much z povinné četby. Nakonec jsem na Pána much ani nesáhla a skončila zažraná do tohohle. Jedná se vlastně o trochu jiný (z mého nového literárně-kritického slovníku bych směle mohla říct, že dekonstruktivistický), méně klasicky hrdinský a trochu víc pohansky realističtější pohled na Artušovskou legendu, z pohledu vyrůstajícího Mordreda, kterému jednou osud do cesty přivede krásného a mužného Lancelota ... takže už asi chápete, proč mě to tak bavilo číst. :D

×××

Teplá Praha

Poměrně malá a útlá svítivě růžová knížečka, kterou nelze přehlédnout (a věřím, že to byl účel), která nám přibližuje matičku Prahu zcela jiným pohledem, vlastně bych klidně mohla říct duhovými brýlemi, a to už od čtrnáctého století. Vše máte hezky rozdělené podle čtvrtí i s mapkami, takže klidně může posloužit jako turistický průvodce. Docela dobře si dokážu představit, že by se podle ní dala Praha krásně projít a člověk by hned zjistil, že v leckterém tom obyčejném domě nebo lokále se kdysi odehrávaly velmi zajímavé věci. 8D

×××

Achilleova píseň

Že byla největším milostným příběhem Trójské války lovestory Parise a Heleny? Ale jděte. O tom, jak to vlastně bylo mezi Achillem a Patroklem, se lidé dohadují snad odjakživa (aneb co tím vlastně Homér chtěl říct, že), a tady je představena přesně ta verze jejich vztahu, se kterou všichni souhlasí a kdo říká, že ne, ten lže. Opravdu, nádherný historický román a ještě nádhernější příběh lásky dvou spřízněných duší, která však neměla mít dopřáno dlouhého trvání. Přiznám se, že jsem ji četla v originále, v knihovně ji mám v českém překladu a rozhodně si ji někdy přečtu znova, protože je opravdu krásná, i slzu jsem u ní uronila. :'3

×××

Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru

Konec osmdesátých let, Mexiko a dva zcela odlišní kluci s rozhodně ne typickými jmény, které jedno léto svedla náhoda dohromady a kteří se milují tak moc, že by pro toho druhého udělali prakticky cokoliv, jen si to ještě nedokázali pořádně uvědomit a především připustit. Je to skutečně jedna z nejkrásnějších, nejpoetičtějších knížek, s jakými jsem měla tu čest a která mě prostě chytila za srdce (o čemž ostatně svědčí i to, že jen co jsem ji dočetla, otravovala jsem s ní snad každého, ať už chtěl nebo nechtěl, že je to něco, co si prostě nutně potřebuje přečíst). Ari s Dantem jsou prostě precizní skořicové rolky. :3 Kéž by všichni rodiče byli takhle tolerantní a chápaví.

×××

Aristotle and Dante Dive into the Waters of the World

Ach božínku, tohle byla snad ještě krásnější a poetičtější knížka než první díl (nebo je krásná a poetická minimálně stejným způsobem, jako první díl, přeci jenom už je to pár let, co jsem ho četla). Nejsem sice fanda zvýrazňování, podtrhávání a podobně myšlenek v knížkách, ale kdybych byla, tak tady by mi snad došly zvýrazňovače (tohle mě vzalo za srdce snad ještě víc než Call Me by Your Name). A vzhledem k tomu, že se to celé odehrává fakt na úplném konci osmdesátých let, dost podstatnou roli tady kromě vyrovnání se s vlastní orientací s ohledem na to, jak se na ni dívají ostatní (a tím nemyslím to nejbližší okolí, ale společnost jako celek) hraje pandemie AIDS a s ní spojená lhostejnost, předsudky a nenávist. Must-read, bez debaty.

×××

Líbali jsme se

Opět poměrně kraťoučká záležitost psaná stylem, na který jsem si osobně musela ze začátku trochu zvykat, ale nakonec jsem si nad ní dokonce i zakrvácela (jen tedy z prstu, no, žádný epický nosebleed se nekonal). Na třech vzájemně proplétajících se příbězích, kterým však vévodí příběh dvou chlapců, kteří se rozhodnou bojovat proti předsudkům tak, že se rozhodnou pokořit světový rekord v líbání, je nenásilně konfrontován rozdíl mezi generacemi a tím, jak se v průběhu let změnil (nebo nezměnil) pohled společnosti na gaye a jak se spolu s tím změnily i jejich možnosti. Rozhodně si tedy stojím za tím, že je to něco, co stojí za přečtení. Opravdu.

×××

Will Grayson, Will Grayson

Má prvotina, na které se podílel John Green, protože, a to přiznávám, mám vůči němu jistou předpojatost pramenící z především z toho, jak z něj byli vždycky všichni vystříkaní a ta děsně deep pseudointelektuálská moudra se mi jednu dobu objevovala snad i v ledničce (neříkám, že je to správný přístup, ale jak je někde něčeho fakt moc, v 99% případů mě to začne štvát). Nakonec jsem byla velmi mile překvapena, u čtení jsem často i nahlas vyprskla smíchy (takže gratuluji překladatelům, povedlo se) a ten úplně nejteplejší muzikál, jaký kdy lidstvo spatřilo, bych si upřímně klidně šla poslechnout i naživo. :D Dalo by se tedy říct, že jsem trochu změnila názor, a i když teď rozhodně nemám chuť jít okamžitě vykoupit všechny Greenovy další knížky, takhle se mi četla prakticky sama.

×××

Drž mě pevně

O pár let zpátky jsem se u Will Grayson, Will Grayson zmínila, že bych si "ten úplně nejteplejší muzikál, jaký kdy lidstvo spatřilo, upřímně klidně šla poslechnout i naživo". No a vidíte, o pár let později třímám v tlapkách alespoň jeho scénáristický přepis, který se mi dokonce podařilo vyhrát v giveaway. A po přečtení můžu směle konstatovat, že je to taková oddechová jednohubka, navrch plná scénáristických poznámek typu "Mělo by to být nejmíň tak homoeroticky nabité baseballové číslo jako I Don't Dance v High School Musical 2", které jsou jednak pravdivé (a všichni to víme, neříkejte, že ne) a jednak prostě vtipné. :D

×××

Nedej se

Pokud jste četli Fangirl a pokud jste si, stejně jako já, fňukali nad tím, že byste ohledně Simona Snowa aka variaci na Harryho Pottera klidně uvítali celou samostatnou knížku, Nedej se je přesně pro vás, protože přesně to to je (a musím říct, že když jsem se o tom asi před měsícem dozvěděla, měla jsem co dělat, abych nevydávala pterodaktylí zvuky). Penny je boží a Simon s Bazem jsou prostě další precizní skořicové rolky, které si zaslouží být spolu šťastně až do smrti. :'3 Navrch je to doslova nabité neuvěřitelnými hlody a už jenom pro kouzla typu To nejsou droidi, které hledáte, to zkrátka potřebujete mít. :>

×××

Wayward Son

Přiznám se, že jsem si nebyla úplně jistá, jestli Nedej se skutečně nutně potřebuje pokračování (ale knížky od paní Rowellové mám ráda a mám ráda i Simona s Bazem, takže bylo jasné, že se do toho dříve nebo později pustím). Ovšem tahle epická road movie po USA mě přesvědčila, že přivést teď už o něco starší, a tedy nepuberťácké precizní skořicové rolky byl dobrý nápad (chvilku jsem si ohledně jednoho aspektu zápletky sice připadala jako v YA variaci na Čas čarodějnic, ale to mi ani v nejmenším nevadilo :D). Jen bych teď tedy asi dost nutně potřebovala, aby už vyšel i ten třetí poslední díl, protože TAKHLE uzavřený konec, fuj fuj. :'D Mám prostě chlapce pořád ráda. :3

×××

Any Way the Wind Blows

Sice jsem se k němu dostala až dva roky poté, co vyšlo (pokud je to alespoň trochu možné, strašně nerada nechávám něco nedokončeného, ale vždycky se našlo něco, co dostalo přednost), a ten prapůvodní hype už mezi tím stihl dost vyprchat, ale četlo se to prakticky samo (a vzhledem k tomu, že to má přes 500 stran, je to veliké plus) a i když jsem se do toho těch pár let musela skoro až nutit, nakonec se jedná o v podstatě pěkné ukončení celé série. :)

×××

Série Captive Prince

Sice mi to zabralo bez měsíce téměř celý poslední kalendářní rok mých studií (Captive Prince jsem zhltla za jeden lednový zkouškový den, Prince's Gambit mi dělal společnost na letní dovolené a čtrnácti dnech na magnetech, no a Kings Rising jsem zhltla za dva dny ke konci listopadu, po tom, co jsem po závěru Prince's Gambit fakt měla strašný strach, jak se to zvrhne :'D), než jsem se touto trilogií pročetla, ale na druhou stranu, zase jsem si tak skvělé čtivo nevyplýtvala na jeden večer. ;) Jsem velmi ráda, že jsem se nechala přesvědčit a že Captive Prince zaujal čestné místo v mé knihovně. Všechna prostředí, kde se trilogie postupně odehrává (hlavně z prvního dílu vysloveně dýchala taková ta ... jak to nazvat ... opojnost ... protože co si budeme povídat, kam se na to, co se odehrávalo ve Vere hrabe celá antika, po dočtení prvního dílu jsem měla normálně chuť jít se namatlat voňavým olejem), postavy (pořád mám trochu problém s tím, abych si Laurenta nepředstavovala jako Jurču z YoI, ale i to se třeba časem vstřebá :D), postupný vývoj vztahu mezi Damenem a Laurentem (aneb když na nějakou akci čekáte knížku a půl, vaše frustrace dosáhne vrcholu, ale o to víc si to pak budete užívat, když to konečně přijde :'3), fakt nemám nic, co bych vytknula, byla jsem velmi zanícenou čtenářkou. >:3 Nikdy jsem nějak zásadně nezatoužila po tom, abych si přečetla nebo se pravidelně dívala na Game of Thrones. Mám ale pocit, že právě Captive Prince mi je zastupuje víc než obstojně a pokud máte rádi nejen queer stuff, ale také intriky a queer stuff, potřebujete si to přečíst a budete minimálně stejně spokojeni jako já. :3

×××

Dark Rise

Asi jedině C. S. Pacat dokáže napsat scénu, kdy jeden chlapec probodává druhého jednorožčím rohem, s TAKOVÝM erotickým nábojem. :D Její knížky mě prostě fakt baví, jsou čtivé a vzhledem k tomu, že James vyzařuje skutečně silné Laurent vibes, dalo by se říci, že jsou tu určité opakovaně se objevující oblíbené motivy (o fancy zlatých obojcích ani nemluvě 8D). No a jelikož jsem četla Captive Prince, tu dlouhou frustraci už tak nějak očekávám a věřím, že nakonec se dočkám uspokojivého vyvrcholení (vztahových zamotanců, vy prasáci!).

×××

Dark Heir

Holy Guacamole! Já věděla, že tahle série bude prostě stát za to. Pokud je nepsaným pravidlem, že prostřední díly většinou stojí za starou belu, tak tady je výjimka potvrzující pravidlo. Je to hrozně čtivé a tak trochu se od toho nejde odtrhnout. A to erotické dusno? Phew, až z vám z toho bude vedro. :D (pokud bych si měla vybrat mezi Maas a Pacat, tak jednoznačně volím Pacat, u první zmíněné vás to dusno po chvíli začne spíš otravovat a celkově mi přijde takové ... lacinější). Jen si tedy při čekání na třetí díl asi uhryžu všechny končetiny. :'DDD

×××

Tell the Wolves I'm Home

Knížka, která ve mě, i přesto, že mi trvalo docela dlouho, než se mi do ní podařilo začíst, zanechala hodně hluboký dojem ... protože 80. léta a především jejich konec, to je v souvislosti s hlavním tématem tohoto článku, to je počátek pandemie AIDS a s ní spojených předsudků a nenávisti. Rodinné vztahy, hledání sebe sama a také to, že člověk nemůže ovlivnit, do koho se zamiluje nebo to, jestli se zamiluje "dobrým" nebo "špatným" způsobem (a vůbec se to nemusí vztahovat jenom na gaye), to jsou hlavní témata téhle knížky, která, v porovnání s ostatními zde zmíněnými tituly, úplně jiná, ale snad o to silnější ... a taky smutnější. A přesto krásná. Proto jsem opravdu ráda, že se ke mě dostala.

×××

Probuzení Simona Spiera

Knížka o téměř sedmnáctiletém klučinovi, který už nějakou dobu ví, že je gay, ale došel k závěru, že nikdo další to zatím vědět nemusí, a který se bezhlavě zamiloval do stejně orientovaného kluka ze školy, se kterým si vyměňují anonymní maily (takže ani jeden neví, kdo je ten druhý, ale právě díky tomu se dokážou vzájemně pochopit a otevřít), které se stanou předmětem jistého vydírání a tím se věci konečně dají do pohybu? Oh, gimme! *-* Já prostě tenhle typ YA fakt můžu a tady další teplý Simon v mé sbírce (ehehe, však stačí vyjet o pár titulů nahoru) mě bavil moc a moc a jsem velmi šťastná, že jsem si na jeho existenci vzpomněla, protože ho považuji za velmi dobře investovanou část finančního Ježíška. :3 A taky z něj pochází ta geniální myšlenka, že coming-outem by si měli projít všichni, nezávisle na orientaci.

×××

Holka mimo rytmus

Další kousek odehrávající se v universu teplého Simona (pardon, ale tohle už je prostě zažitý trademark a rozhodně je to výmluvnější a jednodušší než Probuzení Simona Spiera), který si s ňuňavostí svého staršího sourozence rozhodně nezadá. Jen se tedy tentokrát netočí kolem Simona, nýbrž kolem jeho nejky, bubenice Leah, která má tak nějak všechno na háku (a kterou jste si taky určitě zamilovali už v první knížce, neříkejte že ne) ... jenže jak se ukazuje, zas až tak úplně všechno na háku nemá. A obzvlášť, když se do toho vkrádá ještě maturita a budoucnost, ve které se všichni tak nějak budou muset rozejít svými vlastními směry (docela tematické čtení na konec června, btw). A celé je to v takovém tom strašně milém a i vtipném ("Je ten typ, který se podívá na všechny epizody Sailor Moon a na konci si myslí, že Haruka a Michiru jsou jen dobré kámošky" - jako pardon, ale ještě pořád se tu ušklíbám, nemá chybu 8D) stylu, pro paní autorku typickém. :3 Pokud jste si zamilovali Simona, věřím, že si zamilujete i tuhle jednohubku. A jen tak mimochodem, nehodlám tu spoilerovat s milostným objektem Leah, ale mám teď ohromnou chuť si znovu přečíst Simona a pídit se po indiciích a náznacích, úplně jsem to totiž nečekala. ;)

×××

The Upside of Unrequited

Tak jo, knížky ze Simonverse mám ráda, ale tahle na mě byla přeci jenom asi až moc sladká (asi poprvé jsem u čtení fakt hodně pociťovala, že nejsem cílová skupina ^^"). Což ale neberte nijak špatně, protože knížka je to rozhodně milá, vtipná (což ostatně jsou snad všechny autorčiny knížky), čtivá a se spoustou moc hezkých myšlenek a kdybych ji četla před nějakými těmi pěti lety, určitě bych byla hrozně nadšená. Jen bych už teď (a to i v rámci těch "oddechovek") asi spíš sáhla po něčem trochu jiném. Ale ne všichni jsou taková stará kuna jako já, takže jako puberťácké čtení dokonalost. :)

×××

Imogen, Obviously

Jak můžete vidět, od autorky už jsem toho četla docela dost ... a Imogen je zcela upřímně její zatím absolutně nejlepší knížka (a to říkám jako někdo, kdo byl na začátku docela rozpačitý). Krásně si totiž bere na paškál posedlost nálepkami a to, že prostě neexistuje jeden správný způsob, jak nebýt hetero, a podobné bullshity (které mi zcela upřímně často přijdou totálně posazené na hlavu a fakt je nechápu ... když se někdo škatulkovat chce, ok, good for them, ale to přece neznamená, že to tak musí mít všichni, ne? Nebo jenom proto, že vás kvůli vaší orientaci nešikanovali, na ni nemáte právo? Co je prostě tohle za shit?) Čili, na jednu stranu to v podstatě je taková ta milá záležitost, na kterou jsme zvyklí, ale na druhou stranu je ta knížka MNOHEM důležitější než jenom to.

×××

Muffin a čaj

Jak krásné je, když se vám ve sbírce usídlí český kousek, který vás navíc strašně chytne za srdíčko, a to navíc přesně tím způsobem, jakým vás chytli výše zmínění Ari s Dantem? K nezaplacení. ♡ Muffin a čaj mi byl doporučen ze dvou mě blízkých a přesto zcela nezávislých zdrojů, a jsem fakt šťastná, že jsem si k promoci nadělila právě jej, protože se z něj vyklubal přesně takový krásný, poetický (i když občas takový, že vás u toho srdce spíš píchne, aka lidi jsou kreténi a to se asi bohužel jen tak nezmění) příběh, v jaký jsem ani nedoufala ... a který mi to srdce vážně uloupil (a teď, po přečtení, zas nějak nevím, co se životem). A co na tom, že na zadní stránce je psáno, že se jedná o "český LGBT román pro mládež". V tomhle směru asi zůstanu mládeží uvnitř napořád, a ráda. :'3 A vy si to taky potřebujete přečíst. A to myslím zcela vážně.

×××

Koláčky a spiklenci

Jak už vám nejspíš došlo, jedná se o pokračování mnou opěvovaného Muffinu a čaje ... a logicky, už se v něm neřeší počátek vztahu Daniho a Kita, nýbrž jeho obhajování. A nutno podotknout, že se v něm řeší dost vážná témata, ze kterých člověka píchne u srdce snad ještě víc než u prvního dílu (protože co si budeme povídat, rodina by pro člověka měla být to primární útočiště, a ne naopak). Potom, co mě trošku vypekla nejdřív dostupnost na prodejně (to je tak, když je někdo netrpělivý) a potom i pošta (z nějakého mě záhadného důvodu mi je doručila až o den později) jsem Koláčky tak nějak neplánovaně zhltla během jednoho odpoledne, a nelituji. Počítám, že se k nim spolu s Muffinem vrátím, minimálně jednou. Je to totiž skutečně krásná knížka pojednávající o (bohužel) stále reálných věcech, o kterých je podle mého názoru potřeba psát, a jsem ohromně šťastná, že takové knížky je možné vyprodukovat i v našich luzích a hájích. ♥

×××

Supertajný seznam věcí

Musím říct, že tahle knížka byla z celého universa Daniho s Kitem (i když se tady vyskytují v podstatě spíš okrajově), do kterého se vždycky moc ráda vracím, asi úplně nejzábavnější, často jsem vyprskla smíchy i nahlas. :D Je to správně střelené, vtipné, milé, s velmi dobře zakomponovanou transgender tématikou (ne v tom smyslu, že by se kolem toho točila celá knížka, spíš v tom smyslu, že hlavní postava je shodou náhod trans kluk), a krásně to odsýpá. :3 Vlastně jediným důvodem, proč jsem si ji půjčovala a nekupovala, je ten, že mi na (jinak fakt krásně barevné) obálce strašně vadí to stínování v podobě nepřirozeně tmavých "vrásek", kvůli kterým Naďa a Luca vypadají spíš jako vysušené mumie než šestnáctiletá dvojčata. :'D

×××

Call Me By Your Name

Původně jsem plánovala, že si Call Me By Your Name na čtení nechám až na léto, ale jelikož letos začalo nějak dřív, minimálně teplotně, tak jsem nevydržela. Už z filmové verze téhle nádherné, i když ve své podstatě zdrcující letní romance jsem byla unešená, a s radostí mohu říct, že ani knížka není výjimkou. Spíš naopak, Eliovy pocity, myšlenky, nejistoty a vnitřní boje jsou tu vykresleny tak, že prostě věříte každému slovu, každému písmenku, a navrch máte obrovskou chuť toho chlapce obejmout a říct mu, že s ním nic v nepořádku není a že všechno bude dobré. Je to knížka, která je tím, že je tak trochu sondou do ať už jakkoliv vyspělé, tak stále ještě pubertální duše, která prakticky až na dřeň odhaluje pocity, nejistoty, touhy a strachy, dost intimním, občas až explicitním čtivem (a taky tu samozřejmě máme teď už snad kultovní scénu s broskví, kterou ve filmu spousta lidí nebyla schopna rozdýchat, že :D) ... ale právě to je minimálně za mě ten hlavní důvod, proč je tahle knížka tak silná. A tak krásná.

×××

Find Me

Jak jsem byla z prvních broskvomilců (tohle už je prostě trademark, a ne že ne) od začátku nadšená, tak v tomhle případě to byl docela frustrující (a často i dost ubíjející) zážitek - táhlo se to, hrozně dlouho mi trvalo se pořádně začíst, nehledě na to, že z první části (tvořící prakticky polovinu celé knížky, jen tak pro informaci) jsem byla fakt hodně rozpačitá. Postupně se to začínalo vylepšovat (i co do čtivosti) a ano, se závěrem jsem byla v podstatě spokojená, ale i tak si nejsem úplně jistá, jestli tahle knížka byla vlastně vůbec potřeba. Ano, sice je v ní zase dost myšlenek hodných pozastavení, ale na tu krásu a poetičnost, kterou přineslo Call Me By Your Name, prostě nemá, a dost dobře by se bez ní dalo obejít. Bohužel.

×××

Enigma Variations

Upřímně pořád nevím, co si o tom (jednak celkově a jednak i o samotném hlavním hrdinovi, kolem kterého se to celé točí) vlastně myslet ... tedy, kromě toho, že autor má prostě trošku větší kink na age gap, protože to se opakuje snad v každé z jeho knížek. ^^" Stejně jako ostatní jeho knížky jde i tahle až na dřeň, syrově a nepřikrášleně (jen tedy broskev vystřídal hadr namočený v ředidle, což i na mou otrlost bylo už trošičku moc ... chápu, že dvanáctiletí kluci jsou schopni dělat různé pikačoviny, ale tohle je prostě MOC, AU :'D). Některé části mě bavily víc (hlavně začátek, protože letní italskou atmosféru autor dokáže navodit fakt dokonale, to zase jo), u některých jsem opět trpěla, protože se hrozně, ale fakt hrozně táhly (víte, že jsem poměrně rychlý čtenář, ale tady se to fakt nedá). Po frustraci z Find Me jsem se dlouho rozmýšlela, jestli přeci jenom jít ještě i do Enigma Variations. A i když si musím nechat rozležet, jestli to byl nebo nebyl dobrý nápad, minimálně ten jazyk za to stál a stojí vždycky.

×××

Autoboyography

Můžu říct, že jsem velmi šťastná, že se obě autorky spojené pod společným pseudonymem rozhodly v rámci Pride Month neboli června 2018 dát po celý měsíc na internetu tuhle knihu volně ke čtení, protože kromě toho, že má fakt nádhernou obálku, je skutečně krásná a ukazuje jeden z obrovských konfliktů, který se stále ještě musí řešit i v současnosti - a tím je LGBT vs. církev, v tomhle konkrétním případě Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, tedy američtí mormoni. Na klíčícím vztahu dvou kluků, kteří se seznámili na semináři, jehož cílem je do konce pololetí napsat vlastní knihu, dvou kluků, kteří by snad nemohli pocházet z odlišnějších zázemí, neboť jeden z nich je kromě praktikujícího věřícího rovnou synem biskupa, je často až fakt bolestně vidět ten propastný rozdíl mezi přijetím, předsudky a tím pokrytectvím, aneb rodina je nejdůležitější na světě, ale jenom tehdy, pokud je to taková rodina, jak nám vyhovuje (ale i tak nemůžu říct, že by byla vysloveně cílená proti církvi, jen zkrátka ukazuje, jak to chodí). Je to knížka, která kromě toho, že je občas skutečně hrozně sladká (a to nemyslím jako urážku, občas jsem se fakt nemohla přestat culit), v člověku dost nejspíš vyvolá dost otázek, nad kterými se bude nějakou dobu zamýšlet. A i když jsem ji stihla přelouskat v elektronické formě, budu jedině ráda, jestli se mi do knihovny dostane také v té reálné. :3

×××

Všechno je v pohodě

Poměrně útloučká knížka, která ovšem i na takové ploše dokáže čtenáři poskytnout tak silný a hluboký zážitek, co se často nepovede ani knížkám dvakrát až třikrát delším. Osobně bych ji tím, jak na mě zapůsobila, přirovnala k Tell the Wolves I'm Home - LGBT tématika tu sice hraje důležitou, ale ne tu úplně primární roli; rodinné vztahy, ztráta, samota, zrada a hledání sebe sama, to jsou ta hlavní témata, se kterými se (nejen) hlavní hrdinky (protože i Mabel je stejně důležitá jako Marin) snaží vyrovnat. Všechno je v pohodě není ňufací čtení, nad kterým se budete uculovat. Pod tou nádhernou obálkou skrývá fakt silný příběh, ve své podstatě hrozně smutný, ale přesto krásný. Příběh, který dost možná přečtete za jediný večer nebo odpoledne. Nejen pro jeho délku, ale především proto, že se od něj těžko budete odtrhávat.

×××

Hold Still

- Soon -

×××

Yerba Buena

Autorčina první čistě dospělá knížka, která je ovšem úplně stejně devastující jako její YA počiny. Není to odpočinkové čtení, je to hořkosladké, často spíš hořké než sladké, ale takový je proces léčení ... a že toho oběma hrdinkám život na talíř naservíroval až až. Je to literární fikce, ne romance (jak už jsem se zmiňovala výše, LGBT zde hraje nezanedbatelnou, ale ne primární roli) a ta krásná barevná obálka (jakkoliv je odpovídající) je na hony vzdálená některým fakt hodně dark shitům, které se v ní nacházejí. Přesto je to ale sakra skvělá knížka. A i když se v poslední době hodně kloním k tomu, že nechci číst nic moc depresivního, knížky Niny LaCour u mě v tomhle mají trošičku výjimku.

×××

Heartstopper

Heartstopper se od všech zde zmíněných titulů liší hlavně svou formou - jedná se totiž o komiks. A jedná se skutečně o velmi milý komiks z prostředí britské chlapecké školy, který vás zahřeje u srdce. :3 Charlie a Nick, kteří by snad nemohli být odlišnější, a přesto si tak skvěle rozumí, jsou totiž další precizní skořicové rolky, které by člověk nejradši chránil před vším špatným. ♥ Pokud je mi známo, Volume 1 by u nás někdy v průběhu letošního roku mělo vyjít, ovšem pokud se vám nechce čekat, do původní anglické verze se směle můžete začíst tady. :3 (Update: Samozřejmě, že už první dva volumy, co v češtině vyšly, mám doma ^^")

×××

Buzíčci

Konečně také nějaký zástupce z našich luhů a hájů aneb jedenáct vzájemně provázaných povídek z pražského prostředí o lásce, nevěře, radosti i smutku, o mladých i starých, slavných i neznámých, gayích i lesbičkách, které mě upřímně dost chytly za srdíčko (akorát to namachrované hovádko hned z první povídky jsem měla chuť něčím přetáhnout). Asi nejvíc na mě zapůsobila povídka, která je vlastně souhrnem několika slohových prací dvanáctiletého klučiny žijícího se dvěma maminkami, která až bolestivě přesně ukazuje realitu plnou předsudků a nenávisti, která tady bohužel pořád je. Před pár dny jsem se o její existenci dozvěděla od Infinity a hned jsem měla jasno, že je to něco, co mi v knihovně nesmí chybět ... a jsem velmi ráda, že jsem si ji pořídila, aby mě o Velikonocích beránek nepokakal, protože jsem ani v nejmenším nebyla zklamaná, spíš naopak.

×××

Je to jinak, mami

První slovenský zástupce tohoto druhu v mé knihovně, který se od jiných zde uvedených titulů liší minimálně tím, že se nejedná o žádné YA, nýbrž o společenský román. A i když jsem chvílemi měla trochu pocit, že se autorka snaží ukázat hlavně ty nejextrémnější extrémy (nevím, ale otec znásilňující vlastní dceru poté, co zjistí, že je lesba, bylo pro mě dost silné kafe a upřímně doufám, že to nemá reálné základy), jedná se o dílko, které má za cíl ukázat na neduhy, které LGBT komunitu neustále sužují - předsudky, vztah k náboženství, odsouzení a nepochopení nejbližších, strach, skrývání a předstírání a celková debilita některých lidí nezávisle na jejich orientaci. Jedná se tedy o knížku předkládající myšlenky, nad kterými je i v současnosti třeba se zamyslet (a vzhledem k tomu, že jednou z postav je psycholožka, dostane se náhledu trochu i z téhle strany). Co mě trochu zarazilo, byl jazyk, který v knížce působí tak nějak neautenticky a hrozně kostrbatě (alespoň pro mě) a je z něj fakt hodně patrné, že se jedná o český překlad slovenštiny, ačkoliv to samozřejmě není problém autorky, ale překladatele. A závěr? O tom vám asi víc říct schopna nebudu, pořád nevím, co si o tom mám myslet a jestli se mi tam hodí nebo ne. Ostatně, to si stejně budete muset zjistit sami (sama jsem dodatečně zjistila, že se jedná o první díl trilogie, takže to možná bude i tím).

×××

Tak, doufám, že jsem třeba někomu poskytla tip na dobré čtení, protože za sebe můžu směle říct, že všechny tyhle knížky mě fakt bavily. A pokud by byl někdo tak laskavý a třeba poskytl ještě nějaký další tip naopak mě, budu jedině ráda. ^^ Queer knížek není nikdy dost a těch dobrých obzvlášť. >:3