Sakuřino doupě

Únor se pomalu, ale jistě chýlí ke konci, tak ať to tu není jenom samé jídlo, ehm.

Boží milosti jsem milovala už jako dítě, když je v masopustním období společně s nebo místo koblih dělala babička. A jelikož na nich není v podstatě nic složitého (a spotřebujete jenom jedno vejce, takže v dnešní době dost win-win), premiérově jsem je zkusila spáchat taky.

Vždycky jsem ji měla jenom za další zbytečný krám, který akorát zabírá místo a práší se na něj, ale od té doby, co ji (prakticky na poslední chvíli) donesl Ježíšek a kdy jsem si její používání tak nějak vzala pod svá křídla, si ji za ten měsíc a půl používání absolutně nemůžu vynachválit. Ale nad čím že se to tu tak rozplývám? No přece nad domácí pekárnou. 🍞

Tohle je zcela upřímně naprosto ideální věc, když na jednu stranu chcete něco obstojného upéct, ale na tu druhou se s tím nechcete až moc crcat ... prostě za málo peněz hodně muziky. A to se vyplatí! :D

NE, opravdu to není gay Hannibal, ačkoliv by to název mohl naznačovat (a člověk se téhle asociaci zcela upřímně asi ani neubrání ^^"). Co to ovšem naopak je, je velmi povedený folk horror (a ty já ráda) aneb prakticky dokonale izolovaná japonská víska s podezřele vysokou mírou úmrtnosti dětí při porodu, které už po celé generace železnou rukou vládne jeden rodinný klan a kde se víc než cokoliv lpí na dodržování tradic ... ať už jsou jakékoliv. Má to fakt skvělou atmosféru (plus nádherná příroda, ale tady byste jen tak na procházku do lesíčka na světlušky asi úplně jít nechtěli, ehm), všichni jsou tam buď příjemní jak prdel nebo naopak přátelští přesně tím creepy as fuck způsobem, a v tomhle případě se skutečně nejedná o kulinářskou show s trochu jiným masem, jakou v podstatě byl Hannibal (takže NE, nebudete u toho mít hlad ... a pokud ano, děsíte mě). Ale stojí to za to, ne že ne.