Ye olde fudgery

Únor se pomalu, ale jistě chýlí ke konci, tak ať to tu není jenom samé jídlo, ehm.

Koláž s pracovním názvem Eskymák vyhlíží jaro

On by se ten únor vlastně dal rozdělit do několika etap - týden vichřic, týden mrazů a inverzí, týden příslibu jara, a teď očividně načínáme týden sněžení. Osobně už bych velmi ráda zůstala u týdnu příslibu jara, protože nejen, že kvetou sněženky, bledule a čemeřice, ale tlačí se už i hyacint a u zámku začínají vystrkovat kvítky krokusy, ale tak prý ještě ne, ok. :'D Ale aspoň už je vidět, že se to fakt blíží!

A i když leden a únor obecně nepatří mezi moje nejoblíbenější měsíce (spíš právě naopak), tak ale musím konstatovat, že letos mě ten nejkratší měsíc ani zas až tolik neštval. Byla práce (yay!), vycházelo (a vychází) dost mých fav seriálů (strašně mi chybělo intro Carnival Row :'3), stihla jsem i něco přečíst a objevit kouzlo rtěnek, které mění barvu, a přesně do mého oblíbeného odstínu (pořád mi to přijde jako kouzlo *-*)

Březen už doufám nebude až tolik zápecnický (ne že bych si stěžovala, ty rychlé změny tlaku mi nedělají zrovna dobře) a nějakou tu kulturu a sociální interakci už mám naplánovanou, takže tfuj tfuj. Mohla bych říct, že si to člověk musí dělat růžové, ale osobně tu toho růžového mám už tolik, že snad ani není třeba. :D

Tak snad se nám ty přírodní dávky vitamínu D konečně začnou zvyšovat. :)