Sakuřino doupě

Nejsem žádný znalec, který by se tím nacpával čtyřiadvacet hodin sedm dní v týdnu, vlastně si pokaždé říkám, když tak slintám u Gabrielle nad těmi občasnými boxy plnými strašně roztomile balených japonských pochutin, že jsem s tím svým málem naprostý žabař. :'D Na svou obranu musím říct, že nějaký solidní obchod s tímto sortimentem mám přeci jenom poměrně daleko, a tak jsem převážně odkázaná na cony nebo solidaritu ostatních. Ale i tak, když si vezmu, jak jsem ve svých über otaku začátcích mohla jenom tak tiše slintat nad fotkami, pořád jsem se posunula alespoň o kus dál. ^^

Feudální Japonsko je plné takzvaných mononoke , zlých duchů zrozených z lidské bolesti, nenávisti a dalších silných negativních emocí, kteří ve své pomstychtivé povaze nemohou dosáhnout klidu, a tak trápí a souží nebohé lidské obyvatelstvo. Je tu ovšem jeden tajemný člověk, který vládne mocí tyto zlé duchy ukládat k odpočinku, známý pouze jako Mastičkář, který putuje z místa na místo a kam vkročí, tam se ve většině případů začnou dít podivné věci a netrvá dlouho, než se nějaký ten mononoke objeví. Ovšem k tomu, aby mohl Mastičkář uvolnit sílu svého vymítačského meče, musí nejen pomocí vlastního důvtipu a bystrého rozumu o tom konkrétním duchovi odhalit tři věci - Katachi neboli jeho formu, Makoto neboli skrytou pravdu, a Kotowari neboli důvod, který stojí za jeho chováním, důvod, který zplodil tolik nenávisti; ve třech slovech, pravdu, podobu a žal.

Jedna země, jedno období, tři příběhy. První, Yotsuya Kaidan, je příběhem Oiwy, ženy, které se nalinkovaný život zhroutil pod rukama jako domeček z karet a kterou v závěru zradil a opustil i vlastní manžel, autora, který její tragický příběh zaznamenal pro divadlo kabuki, a kletby nešťastné bloudící duše toužící po pomstě, která, jak se zdá, trvá až dodnes. Druhý, Tenshu Monogatari, je příběhem vzplanutí dvou duší, které osud svedl dohromady, zapovězené lásky mladého sokolníka a osamělé princezny z rodu Zapomenutých bohů, bytostí, které jsou víc bohy než démony a které se živí lidmi, proto, aby přežily a zachovaly si svou sílu a schopnosti. Třetí, Bakeneko, je pak příběhem jisté rodiny, která se z nějakého důvodu stala terčem krvavé msty hrozivého kočičího démona, a tak trochu netypického Mastičkáře, který by se onoho monstra mohl zbavit - ovšem, všechno se děje z nějakého důvodu, a proto je nejdřív nutné zjistit kromě toho, s kým mají tu čest, především důvod, který zplodil takovou ne...

Aneb nepodceňujte handicapované lidi, pořád vám můžou nakopat zadek, než řeknete švec. Přiznávám, že film s Affleckem jsem nikdy neměla v lásce, vlastně si z něj tak nějak pamatuji akorát to, že v něm hrálo My Immortal od Evanescence, proto jsem se nějak významně nezajímala ani o seriál ... tedy, až do chvíle, kdy jsem zjistila, proč je mi Matt tak povědomý, že ho vlastně znám, a to mě přesvědčilo. A jsem ráda, vážně moc ráda, protože ten seriál je prostě dobrý (hlavně mě prosím vás nezabíjejte, samozřejmě, že vím, že to je Marvel, ne DC, ale tu temnou atmosféru bych osobně trochu přirovnala k Batmanovi). A Charlie Cox ... hmmm, Charlie Cox. :3 Ve Stardust byl jenom roztomilý. Tady je kromě toho ještě těžce badass a sexy as hell (co na tom, že jsem na regulérní obleček čekala dvanáct a půl dílu, stálo to za to). Žádné not natural poletování a přivolávání bůhvíčeho, ale staré dobré bitky tělo na tělo, při kterých zkrátka zákonitě dostanete do tlamy a budete rádi, když se odplazíte jenom...

Nechci si hrát na Láďu Hrušku, abych z toho dělala naprostou bombu, která nikdy nikoho přede mnou určitě nenapadla, protože to si ani nemyslím, ale přece jenom to někoho třeba může inspirovat, co já vím. A teď, když už začíná být teplo, do sebe ne každý chce rvát ty umělé přebublané a přeslazené sračky.