Ach, ty prostředí severočeské aneb Tichá krajino

Říkala jsem, že chci stihnout ještě dvě výstavy, a tak je tady i ta druhá. V rámci našeho srazu jsem vytáhla Míšu za kulturou, a to na výstavu Tichá krajino z naší alma mater (jiná fakulta, ale chápeme).

Výstava přibližuje tvorbu sedmi umělců a pedagogů z Katedry výtvarné praxe na FUD UJEP, která poskytuje základy kresby, malby, grafiky, prostorové tvorby a vztahu formy k prostoru. A jak už je asi zřejmé z názvu, spojuje ji téma krajiny - "zájem o prostor či prostředí – krajinu a jakési zastavení na cestě životem v čase jako ve snu", jak je přímo uvedeno v anotaci. A rozhodně bylo nač se koukat.

Naprosto úchvatné krajinky, hlavně ta první s názvem Září, neskutečně krásně zachycené podzimní ranní světlo.

Já prostě miluju svítící houby, ať už opravdu jako světýlka nebo alespoň takhle pěkně radioaktivně svítivé. *A* Zvony si každý mohl rozeznít dle libosti a zvuk měly skutečně nádherný, takový uklidňující.

Nějak jsem se na to nakonec zapomněla podívat (a samozřejmě jsem neochutnávala), ale jsem přesvědčená o tom, že to fakt byl cukr. První instalace mi navíc až moc připomíná ten aktuální trend lepit kamínky úplně na všechno. :'D

Co dodat ... uhni vole. A řezby byly taky povedené.

Něco se mi líbilo víc, něco méně, ale celkově jsem byla spokojená, protože to bylo zase něco úplně jiného, a člověk by měl občas vylézt mimo své zaběhnuté koleje. :)