In my swamp witch era

Stydím se, že jsem to tu nechala takovou dobu hnít, ale na svou obranu musím říct, že letošní léto (a především ta nechutná výheň a sucho) mě dokonale obralo o jakoukoliv chuť cokoliv dělat (kromě snahy přežít a jenom existovat) nebo kamkoliv jít nebo jet. Kromě toho mě v poslední době leze na nervy většina lidí (ne všichni, ale není jich moc) a nejlíp je mi ve společnosti kocoura, takže se zřejmě oficiálně dávám na dráhu čarodějnice.

Ale začněme tam, kde jsme skončili (i když už je to fakt dlouho :'D). Na konci května jsem měla jako vždycky v plánu Lázeňskou. Bohužel jsem si těsně před ní uhnala parádní moribundus, a tak z plánů sešlo, respektive dobelhala jsem se jenom sehnat ještě jedny gumídky do uší. Samozřejmě, že jsem je nesehnala, protože stánek tam nebyl, ale na druhou stranu se mi podařilo sehnat poslední filajové špičaté klobouky, takže Vesmír zůstal v rovnováze.

Vykvetl můj oblíbený kout u lázní, i když na něm bylo jasně vidět, že by potřeboval déšť (haha, když se na to teď dívám takhle zpětně, to, co jsem tehdy považovala za sucho, fakt ještě sucho nebylo). Vlčí máky jsou stejně tak nádherné kytky, i když je to v podstatě takový plevel, obzvlášť v polích, když se červenají.

Nutno konstatovat, že začátkem června na Západě pršelo podstatně víc než tady (a výjimkou toho jednoho jediného červnového týdne, kdy bylo fakt chladno a i pršelo), a bylo to znát. Nejen, že jsem prakticky pokaždé sekala, ale všechno to naprosto kouzelně nakvetlo. Zrovna pivoňky taky patří k mým oblíbeným kvítkům, ta vůně. ♥ 

Roztomilosti musí být, že? Člověk se občas potřebuje obklopit hezkými věcmi, které mu dělají radost.

A pak přišel slunovrat, a i když venku bylo brutálně, pořád to ještě nebylo tak hrozné, jako to, co se chystalo. Růže byly v plném květu, tráva rostla, a i na slunovratový ohýnek došlo, dokonce s přidanou hodnotou v podobě špekáčků, takže nejen očistný, ale i výživný. A tak to má být!

Na konci června jsem stihla sraz v Ústí s Míšou (aneb jedna z mála věcí, co vyšla, ale pro změnu mě alespoň sabotovaly vlaky) a fakt výbornou kokosovo-třešňovou matchu (hlavně ta třešňová šlehačka byla fakt top). Z pár věcí, co jsem si chtěla odvézt, samozřejmě neměli ani jednu, ale káva Maryša mě opět pobavila, tentokrát jsem si ji už musela vyfotit. :D No a zásoby skincare z Actionu jednou za čas musí být.

Opět nějaké radosti - medvědista není můj, byl pořízen už někdy v červnu jako dárek k narozeninám, za zlomek ceny toho ze Starbucks a ještě se směsí na čokoládu, tak jsem si mohla zaflexit. :D Jak už jste si mohli všimnout, celkem dost miluju blbinky ze Sinsay, a ty prostřední mi alespoň vylepšily den, když mi opět nečekaně nevyšel sraz. A upřímně řečeno, nosit si desinfekci na ruce v rozprašovači s Hello Kitty je zkrátka cool. :D

Vždycky dám přednost točené zmrzlině před kopečkovou a tahle byla asi ta úplně nejletnější, co jsem kdy měla, koukněte na ty barvy. *-* Po dlouhé době byla bouřka, kdy skutečně pěkně pršelo a doplnily se sudy, a i jeho hraběcí milosti Felixovi to evidentně vyhovovalo.

V srpnu už přestala růst i tráva a zahrada pomaloučku začínala křupat pod nohama. Prakticky jediné, co ještě vzdorovalo tomu suchu, byly zakrslé slunečnice (které se ale fakt povedly, na semínka z Actionu za pár korun) a cínie, které tam měl ještě děda, ale už je nezasadil. A jak je na nich živo! 🐝 A samozřejmě nějaké ty převážně Sanrio čůčovinky (strašnou radost mám z těch Hello Kitty řetízků na telefon, tu Brokeback Kitty (if you know, you know) se mi dokonce pokoušel skalpovat Felix :'D).

V srpnu na můj balkon také zavítal nečekaný zelený host, krásná kudlanka. Zdržela se tři dny, přelézala z květníku do květníku, dávala jsem jí pít a moc se jí líbilo ve slunečníku. Poprvé v životě jsem měla možnost si ji prohlédnout takhle zblízka, a je fakt rozkošná, takový malý mimozemšťánek. *A* A nebojte, ten Vladimir není můj, ten byl přivezen kamarádce jako suvenýr z dovolené z Itálie, musela jsem si ho alespoň zdokumentovat. :D

Jakkoliv nesnáším tu moderní děckomluvu, tak tentokrát musím říct, že Sinsay skutečně navařilo - kolekce s třpytivým halloweenským Pusheenem (Vampurr? Nebo hrabě Mňákula?) je absolutně dokonalá. 💜🦇✨ Letos se na podzim těším fakt mocně, vnitřně jsem se o něm snažila přesvědčit už tehdy, když mi pod nohama křupalo spadané spálené listí, že mi není vedro, takže spooky season, here we come! A zase jednou jedna točená, tentokrát mangová a speciální, svátková.

Takže to by bylo takový průlet posledními třemi měsíci, který se mi konečně podařilo dát dohromady, protože se počasí trochu umoudřilo a nejen, že se konečně dá trochu žít, ale začalo i pršet, takže v ulici už zase začíná růst tráva, yay! Do konce měsíce bych ještě ráda stihla dvě výstavy, které budou končit, a jednu pouť, ale o těch už zase někdy příště. Doufejme, že ne až za takovou dobu, ehm. ^^"