Sheet, sleep and repeat

Jelikož máme únor a tím pádem třetinu zimy (díkybohu) za sebou, došla jsem k závěru, že bych tenhle článek mohla už konečně doplácat. Ještě, že máme to sobotní večerní pečení, to je jak pohlazení po duši (a po žaludku?), sakra mi to chybělo. :')

První půlka ledna byla v podstatě normální, asi jako každý pomalý rozjezd roku. Po dlouhé době jsem si zase jednou pořídila fyzickou knížku (protože na Kariku se místo najde vždycky) a rozhodla jsem se letos absolutně nehrotit knižní výzvu na Goodreads, protože to, že čtu jako Číslo 5, už dávno není pravda - v podstatě dvě knížky na měsíc na celý rok, a zatím je to absolutní pohodička a hlavně žádný stres. V Pepcu jsem mašličkovou kolekci (ne kvůli tomu, že z toho někdo udělal virál, ale proto, že byla fakt rozkošná, a vzhledem k tomu, že se mi na dvakrát podařilo urvat růžová světýlka, malý dekorativní podtácek a ten boží heboušký růžový mašlový polštář, jsem spoko 🎀). Konečně jsem se dostala ke zkouknutí Heated Rivalry, a jakkoliv se mi to líbilo (a líbilo se mi to hodně), ta nechutná fetišizace, která se teď kolem toho děje (a obávám se, že se zimní olympiádou to bude ještě horší), mě spolehlivě odradila od čtení a toho, abych se toho vůbec nějak účastnila. :'D

A pak začalo tóčo. Plánovaný zákrok (ne můj, ale ne zrovna nezávažný, a ANO, i když vám něco dělají na jednodenní chirurgii, neznamená to, že to není operace, děkuji pěkně), dvakrát týdně do Ústí na převazy, do toho nejdřív brutální mrazy a potom sněhová apokalypsa, takže na jedné straně odhazování těch bílých sraček kolem baráku, protože ač je chodník města, nasmlouvanou má údržbu jen jedné strany ulice (a ne té naší) a na straně druhé permanentní děs z toho, jestli se člověk přizabije už cestou do Ústí nebo až přímo v Ústí (bylo ode mě asi slaboduché očekávat, že alespoň u a přímo v areálu nemocnice by mohly být chodníky a cesty trochu upravené. Do toho rychlocesty na Západ a zpátky kvůli novému daňovému přiznání, zkrátka nekonečné žůžo labůžo, jen co je pravda. Obecně nenávidím zimu, ráda ji mám maximálně v prosinci v období adventu a Vánoc, ale letos mi pije krev už fakt maximálně. Chci jaro, nebo alespoň trochu slunečního svitu, ne pořád tu pitomou inverzi!

Na rovinu říkám, že jsem se v lednu tak trochu odstřihla. Už koncem prosince jsem silně pociťovala, že tenhle lidský detox zase jednou potřebuji udělat. Nehledě na to, že jsem měla na mysli a na starosti podstatně důležitější věci, než abych se dobrovolně nechávala bombardovat absolutně nerelevantním bullshitem. Nevím, ale přijde mi, že lidé jsou v některých ohledech buď totálně mimo mísu, nebo jenom trochu sobečci. Ať už je to každopádně jakkoliv, nějak na to teď fakt nemám náladu. Jediné, co si žádám, je ždibec empatie a ohleduplnosti.