Hikaru ga Shinda Natsu

Už je to půl roku, co se nejlepší přítel Yoshikiho Tsujinaky, Hikaru Indou, ztratil v zapovězených horách nad vesnicí Kubitachi ... a po týdnu se zase objevil, aniž by si cokoliv z té doby pamatoval. Všechno se zdá být jako předtím, pouze Yoshiki je vnitřně přesvědčený o tom, že to, co se z hor vrátilo, rozhodně není jeho nejlepší přítel. Když konečně sebere odvahu ho ohledně toho konfrontovat, "Hikaru" odhalí svou skutečnou monstrózní formu, ale zároveň se Yoshikimu v podstatě vyzná a prosí ho, aby o tom nikomu neříkal, protože ho nechce zabít. Šokovaný Yoshiki je sice paralyzovaný strachem, ale zjišťuje, že "Hikaru", i přes svou paranormální podstatu, se zdá být téměř nevinný, plný dětského úžasu a dychtivý zažít pro nás běžné věci, když má teď poprvé možnost být v lidském těle. Nehledě na to, že si uvědomuje, že je mu vlastně jedno, že tenhle "Hikaru" je falešný, s ukradenými vzpomínkami jeho Hikarua ... pokud ho už nikdy neopustí a zůstane s ním. Ve svém zármutku Yoshiki na "Hikaruovi" začíná lpět čím dál tím víc ... a čím dál víc začíná být jasné, že zakázané hory byly zakázané z určitého důvodu a to, co z nich sešlo dolů do vesnice, je nebezpečné a rozhodně ne z našeho světa. Už jen z toho důvodu, že "Hikaru" očividně jako hromosvod přitahuje nejrůznější paranormální nečistoty, které se ve vesnici začínají objevovat čím dál tím častěji a ve větších počtech a začíná docházet k čím dál více bizarním incidentům. Co je vlastně "Hikaru" doopravdy zač a jak souvisí s temnou historií vesnice a samotné rodiny Indou? A dokáže vůbec monstrum existovat v lidské společnosti a jejích pravidlech?

Prdel světa, kde se děje weird shit, patří k mým nejoblíbenějším anime žánrům, a letním tuplem. A to jsem na něj narazila v podstatě náhodou, když jsem projížděla letní sezónu a hledala, co by mě mohlo zajímat ... a je to skvělé, skvělé, SKVĚLÉ! *A* Pocitově bych to definovala jako něco mezi Summertime Render (které mě taky bavilo strašně moc) a tím jedním queer pairingem v Shiki, který jsme si vždycky přáli (Tohru/Natsuno anybody? (¬‿¬)), protože ten velmi silný homoerotický podtext je tam v podstatě od první vteřiny ... a nikdy neodejde (ono je to celé v podstatě taková analogie na potlačovanou homosexualitu a přizpůsobování se společenským normám, takže se není čemu divit). Dokonce mě to sebralo natolik, že jsem začala číst i (neméně skvělou) mangu, takže nejen, že jsem o hodný kus dál (a nemusím tedy trpět ukončením první řady a čekáním na druhou), ale také jsem z těch (velice povedených, tbh) lekaček takříkajíc nesrala Maggi v kostce, protože už jsem o nich věděla. 8D Pro mě osobně asi jednoznačně největší překvapení a zároveň nejlepší novinka tohoto léta, která by si zasloužila ještě mnohem víc pozornosti, než se jí dostává.