Větší než malé množství kultury v Liberci

Dlouho předlouho tomu, kdy jsem naposledy byla někde na výletě přes noc ... a vzhledem k tomu, že do Liberce se vždycky ráda vracím (z těch větších měst ho mám asi nejradši), byla jsem moc ráda, že mě Simča pozvala do toho jejich nového bydla a že to konečně vyšlo. ^^

×××

Do Liberce jsem dorazila někdy v pátek po půl druhé. Na nádraží mě vyzvedla Simča a vydaly jsme se do Fóra na oběd. V Mei Wi jsem si dala jsem si výborné smažené nudle s kuřecím (tímto ještě jednou děkuji za tip na malou porci, která rozhodně malá není a je levnější), když dorazil Honza, uložila jsem si kufr do auta a vydali jsme se oběhnout pár obchodů. V Nanu Nana jsem si (konečně!) pořídila ruční větráček zlevněný na polovinu (a vzhledem k tomu, že se vrátilo léto, díky bohu za něj!) a "Lego" hortenzii (ano, přesně tu, kterou pak už v Ústí nikdy neměli) a v DM mě pobavily bloky do WC pro všechny generace. :D

Když jsme pořídili všechno, co jsme chtěli, vydali jsme se trochu si oddáchnout domů (aneb pro mě premiérově do nového bydla). Požrali jsme vynikající muffiny s červeným rybízem s neméně dobrou limčou z Nany, dostala jsem tašku plnou dárečků, samozřejmě jsem se musela namotat na pole dance tyč, kterou teď Simča konečně může zase mít přidělanou v obýváku, a pomalu jsme se připravovali na další program. U Kulturního domu totiž probíhal Den Svijanského piva v Liberci, a tak jsme se na pátou hodinu vydali do víru dění. Dala jsem si řezaného nefiltrovaného Svijanského Fandu za krásných 40,- za půl litru, Simča zjistila, že kelímek s držáčkem lze krásně umístit do výstřihu, a poslechli jsme si Black Sabbath & Ozzy Osbourne Revival (nebo spíš Kozy Osbourne? :D), což byl taky nářez, jak se sluší a patří. Po produkci jsme ještě vlezli do Fóra na záchody (opět super systém, když si ve food courtu něco dáte a řeknete si o lísteček, máte na stejném patře hajzlíky zadarmo, lísteček navíc platí poměrně dost dlouhou dobu, takže ho nemusíte využít okamžitě) a do Sinsay, kde jsem neodolala zelené Autumn Harvest svíčce (láska na první čuchnutí ♥).

Pak už jsme se vydali domů, kde jsme zkoukli Atlantidu (když se Honza dozvěděl, že jsme ji nikdy neviděly, vzal to jako osobní urážku a bylo rozhodnuto :D) a k ní se Simčou vypily dvě lahve polského cideru, totiž Cydru. A musím konstatovat, že polský cider je asi nejlepší cider, který jsem kdy pila - málo alkoholu, fakt intenzivní jablečná chuť a vůbec není přeslazený. *A*

×××

I když jsem v pátek večer doslova padla jak podťatá, stejně jsem se v sobotu vzbudila už někdy v sedm ráno. Ale ono to vůbec nebylo na škodu, protože plány byly veliké a vzhledem k vedru, které skutečně bylo, se přípravu nevyplatilo podcenit. Někdy před jedenáctou jsme vyrazili do centra, auto tentokrát nechali v Plaze (kde bylo neplánovaně, ale vítaně celý den parkování zdarma), a vydali jsme se do zámku, který je prakticky hned naproti. Abych se přiznala, až do letoška jsem vůbec netušila, že v Liberci nějaký zámek je, a ještě takhle v centru, ale o to víc překvapená jsem byla, jaký je pěkný. V paláci Liebieg jsme si zakoupili vstupenky na prohlídku od jedné hodiny a vydali jsme se zpátky na oběd do Bistra Sapa naproti Plaze. Nakonec jsem se rozhodla pro žluté kari s rýží, plné kokosového mléka, zeleniny, žampionů a tofu, a dobře jsem udělala, protože jednak bylo skutečně vynikající a jednak se ta hora zeleniny do horkého dne, který nás čekal, fakt hodila. Když jsme se nacpali, měli jsme ještě před prohlídkou čas, a tak jsme se dovalili do Actionu, kde jsem konečně sehnala jak halloweenské pleťové masky, tak i pumpkin spice tekuté mýdlo na ruce, takže yay! Mission completed.

Poté jsme se vydali k zámku, kde jsme nakonec i úspěšně identifikovali boční vchod a nic tedy nebránilo prohlídce. Ovšem nebyla to prohlídka ledajaká, ten den se konaly prohlídky kostýmované a pan průvodce si přibral Honzu jako svého pucfleka, který tedy nakonec taky vyfasoval kostým, otevíral nám dveře, zhasínal za námi a podobně. :D Samotný zámek je skutečně moc pěkný, obzvlášť na to, že ho město koupilo teprve nedávno a do té doby prakticky třicet let jenom chátral (ehm ehm vytunelovaný Skloexport ehm ehm). Ovšem tenhle devadesátkový folklór včetně vysoce vkusného nábytku ve stylu podnikatelského baroka nebo visaček s pořadovými čísly na křišťálových lustrech se jen tak někde nevidí a osobně bych ho tam určitě nechala, má to své kouzlo. :D Pan průvodce byl taky vtipník a i když jsem už hodně dlouho na žádné takové prohlídce nebyla, tahle patřila k těm nejzábavnějším. :)

Po prohlídce zámku jsme se pěšky vydali do Galerie Lázně Liberec, kde byla naším hlavním cílem jedna konkrétní výstavu, ovšem vstupné nám umožnilo podívat se i na stálé expozice, což bylo moc fajn. Ony jsou i ty výstavní prostory samotné zajímavé už tím, že to kdysi skutečně býval bazén, respektive lázně, a kromě obrovského otevřeného prostoru můžete na horním ochozu narazit na kouzelné staré nápisy týkající se ždímání plavek. :D

Samotná výstava Koji Kakinuma - Traveling Alone, což byl náš cíl, pak byla skutečně zážitek. U té skutečně velkoformátové japonské kaligrafie, která zabrala prakticky celý sál nebo celou jednu stěnu, si člověk připadal jako mraveneček. No a vzhledem k tomu, že je to vůbec první výstava nejen u nás, ale v celé Evropě, je to skutečně unikát. Pokud byste měli ještě do 28. září náhodou cestu do Liberce, tak skutečně doporučuji, stojí to za to.

Z galerie jsme se v už fakt notném hicu vydali zpět do centra do Plazy, odkud jsme přeparkovali do Fóra, ve kterém jsme polomrtví zaparkovali v krásně klimatizovaném CrossCafe (u kterého stále lituji, že tady není nikde blíž) na ledovou matchu (jahodové ledové latté, om nom nom) a dortík, které nás zase nahodily zpět do provozu. Ještě jsme proběhli Pepco (nic jsem nepotřebovala, ale ... nechápu, jak je to možné, ale v Liberci mají mnohem víc korejských masek než tady a dokonce korejské krémy na ruce!) a Tesco a totálně vyšťavení jsme jeli domů. Simča ještě zvládla upéct banánovo-čokoládové muffiny, a pak už jsme si jenom k mnou dovezenému višňovému Avanti pustili G-Force aneb morčecí agenty.

×××

Vzhledem k tomu, že jsem odjížděla dopoledne, byla už neděle spíš jen pakovací. Vyfasovala jsem domů dvě zelené papriky a dva muffiny do vlaku, abych během téměř tříhodinové cesty nezahynula hlady, s notně těžším a plnějším kufrem jsem byla hozena na nádraží a někdy kolem druhé hodiny úspěšně dorazila domů ... kde na mě čekala asi tak tuna broskví ze zahrady. :'D

Celý ten prodloužený víkend ale byl vyloženě perfektní, vyšlo nám počasí i všechno, co jsme chtěli vidět a zvládnout, takže i když toho mám jak buchet a jsem otlučená jak Karlův most po nájezdu Švédů (fakt nechápu, kde se ty modřiny vzaly :'D) jsem fakt hrozně moc spokojená a ještě jednou děkuji za pozvání. :3

Račte si povšimnout cenové diskriminace Mileniálů a Gen X :D