Tasuuketsu

Když si během hodiny informatiky Saneatsu Narita všimne na monitoru zvláštní zprávy s otázkou na ano a ne, která zmizí stejně rychle, jako se objevila, nevěnuje tomu zvláštní pozornost. Následující den by v podstatě byl stejný den jako každý jiný ... kdyby se Saneatsu neprobudil do světa, ve kterém je pouhou figurkou na šachovnici tajemného Císaře a součástí hry Tasuuketsu týkající se předkládání a zodpovídání otázek na ano nebo ne, která má jedno jediné pravidlo - většina vždy zemře. A poslední přeživší hráč získá právo setkat se s Císařem. Spolu s dalšími přeživšími (nejen) spolužáky se Saneatsu snaží o jediné - přežít tak dlouho, aby zjistil identitu Císaře a spolu s ním ukončit celé Tasuuketsu jednou provždy. V tom jim pomáhají nejrůznější tajemné speciální síly, které v průběhu hry mohou získat, pokud se jim je podaří v podobě obálek najít ... ovšem nic není zadarmo. A kromě toho, ne všichni přeživší mají zájem Tasuuketsu zničit.

Asi takhle ... pro tyhle battle royale věci mám trochu slabost, proto jsem se vrhla i na tohle ... a směle můžu říct, že Tasuuketsu působí stejně kvalitně jako fejková napodobenina nějaké světové značky. :'D Postavy jsou nemastné neslané a je vám úplně šumák, co se s nimi stane, a i ta pravidla hry jsou vysvětlena (nebo spíš nevysvětlena) tak, že většinu času absolutně netušíte, která bije. Je to zkrátka celé takové odfláknuté a i když třeba Ousama Game the Animation nebo Tomodachi Game taky nebyly bůhvíjaké klenoty, oproti tomuhle jsou. Dokoukat jsem to vydržela vlastně jen proto, že mě zajímalo, jestli to takhle pitomé bude až do konce. :'D A ačkoliv jsem nečekala (nebo spíš doufala), že to bude mít víc než dvanáct dílů, musím konstatovat, že v druhé polovině šla kvalita trošičku nahoru (aneb v populární kultuře velmi oblíbené téma, jak jedna rodina dokáže rozesrat úplně všechno :D). I tak je to ale celé takové chaotické (začne se do toho motat ještě víra a náboženství) a existují zkrátka podstatně lepší kousky.