Tengoku Daimakyo

Před patnácti lety lidstvo zasáhla katastrofa a po zpustošeném povrchu se nyní prohánějí lidožravá monstra, která notně ztěžují už tak dost těžký život těm, co přežili a snaží se přežít i nadále. V dokonale odříznutém zařízení však i přes to všechno v klidu a míru vyrůstají tak trochu zvláštní děti. Když se několik z nich dozví o světě venku za tím, co považovaly za svět venku (tedy za zdí obklopující zařízení), jejich zvědavost ohledně tohoto neznámého světa pomalu začíná vzrůstat. Ve světě venku se mezitím v troskách lidské civilizace snaží poněkud nesourodá mladá dvojice Maru a Kiruko společně najít místo zvané Nebe, každý ze svého vlastního důvodu. Oba si ze své minulosti nesou těžká břemena a tajemství, a doufají, že jim Nebe pomůže najít odpovědi na krutosti, kterých ve svých tak mladých životech zažili už požehnaně.

Pokud máte rádi mindfucky a postapo a pokud se vám líbilo Shinsekai Yori nebo Yakusoku no Neverland, myslím, že stejně jako mě sedne Tengoku Daimakyo i vám ... tedy za předpokladu, že se chystá minimálně jedna další řada. V opačném případě dostanete konec tak otevřený, že se koncem snad ani nedá nazvat, a asi tak milion otázek prakticky bez žádných pořádnějších odpovědí (myslím, že u dost věcí tuším, o co jde a jakým směrem se to bude ubírat, ale c'mon! D:<). To je asi nejzásadnější problém, který s tím anime zatím mám, protože animace i kresba jsou povedené a opening je tak chytlavý, že si ho v hlavě zpívám doteď.