Uzumaki

Ve městě Kurouzu žije středoškolačka Kirie Goshima vcelku obyčejný život. Tedy až do doby, kdy jednoho dne cestou k vlakovému nádraží za svým přítelem Shuichim Saitoem spatří ve vedlejší uličce jeho otce, jak zírá na šnečí ulitu. Když se s tímto na první pohled nevinným zážitkem jen tak mezi řečí svěří Shuichimu, ten reaguje s tím, že jeho otec se v poslední době chová zvláštně. Dokonce se Kirii svěří s tím, že by společně s ní nejradši odjel pryč, protože celé město je nakažené spirálami. Zdánlivě nevinná posedlost jeho otce nekonečným tvarem se však brzy ukáže být vražednou a stává se pouhým začátkem řetězce děsivých událostí a nevysvětlitelných událostí, které obyvatele Kurouzu stahují čím dál více a čím dál pevněji do hlubin šílenství.

Myslím si, že když řeknu, že Junji Ito je pro Japonsko tím, čím je Stephen King pro USA, vůbec nebudu lhát. A pokud jste s ním už někdy měli co do činění, tak přesně víte, co od toho sympatického pána, co má rád kočičky, očekávat - surrealistickou, fantasmagorickou, divnou a často i solidně nechutnou podívanou, u které se často sami sebe ptáte, jak tohle sakra vůbec mohlo někoho napadnout. :'D A i když má Uzumaki svoje mouchy a jedná se v podstatě o čtyřdílnou minisérii, takže určitě nemohla obsáhnout všechno, co manga (když tu vyšla, byla jsem srab a nečetla, takže nemůžu posoudit), pro mě osobně je to zatím asi nejpovedenější adaptace, kterou jsem zatím viděla (a že jsme na ni čekali asi pět let) a KONEČNĚ můžu říct, že tady tu děsivost nebo znechucení nezabilo lacině působící provedení, takže hurá, hurá, hurá! A taky musím konstatovat, že to černobílé provedení jí velmi sedí.