Sčítání zvířecích prdelí aneb výlet do ZOO Dresden

S nápadem vydat se kousek za hranice, když to máme tak blízko, přišla Míša už někdy na konci června ... a překvapivě na něj došlo ještě letos a dokonce se vyřešila i logistika, takže co víc si přát? 😎

Nakonec se z toho stal tak trochu rodinný výlet (což mi ani v nejmenším nevadilo, spíš naopak), takže v mě v pátek někdy kolem osmé ranní po menších objížďkových peripetiích (ať žije léto) vyzvedlo ústecké osazenstvo a vydali jsme se směr Drážďany. Zoologickou zahradu jsme také našli bez nějakých zásadnějších errorů a co mě fakt překvapilo bylo to, že na parkovišti přímo před zoo se neplatilo. Nevím, jestli to byla nějaká výjimka, protože závory i parkovací automaty tam jsou, nicméně to bylo dost milé.

Jakožto německý mluvčí výpravy jsem úspěšně vyjednala vstupenky a uvnitř už jsme si vesele mohli jít po svých trasách. S Míšou jsme to (i díky plánku, který byl taky k dispozici zdarma) vzaly tak nějak systematicky, abychom viděly fakt všechno, což se myslím podařilo. I když oproti přechozím dnům nebyla až taková výheň (a i v zoo samotné bylo stínu dost, díkybohu za to), vedro bylo pořád solidní a očividně jsme to tak nevnímali jenom my lidé, ale i zvířata - třeba leopardi byli zalezlí, červená panda taktéž, ze spousty zvířat jsme viděly fakt jenom ty prdele a surikata rozpláclá na břiše na kameni byla vysloveně mood.

Želvák se jmenuje Hugo a jsou tam hned tři ... všichni Hugo

I v ZOO čumím na kytky, ale prostě stále ještě kvetoucí vistárie. *A* A ten ibišek měl květy jak dlaň.

Kdo byl naopak aktivní velice byly vydry, které byl téměř nadlidský úkol zachytit ne jako rozmazané hnědé fleky, a taky tučňáci, na které si člověk mohl prakticky sáhnout a kteří chillovali hned u skla. :3 Člověk si mohl také vlézt k plameňákům a dokonce se nám tam podařilo včas zabrat lavičku, kde jsme si mohly hezky ve stínu posedět a kochat se.

Koaly! *A* Zhulení medvídci byli něco, co mě lákalo prakticky nejvíc, a nebyla jsem zklamaná. Většina osazenstva sice spala (ale naprosto rozkošným způsobem), ovšem jedna koala se akorát krmila eukalyptem, takže awwww. :3 A přátelská kačenka nebyla součástí expozice, ovšem boží byla stejně, mám je ráda, kvákaly. Celkově musím říct, že drážďanská zoo je vážně moc pěkná, v podstatě po rovince, se spoustou stínu a míst, kde si odpočinout, a určitě stojí za návštěvu.

V plánu ovšem nebyla jenom zoo, nýbrž i Dresdner Parkeisenbahn neboli okružní jízda vláčkem parkem. Ovšem není to jen tak nějaký turistický vláček, skutečně se jede po kolejích (včetně závor a návěstidel), po cestě je několik zastávek, kde jsou skutečná nádražíčka (jedno z nich je právě hned u zoo), a veškeré funkce vlakové obsluhy (kromě strojvedoucího) tu zastávají děti. Pokud máte kliku jako my, trefíte se i na skutečně parní lokomotivu, kde se po cestě přikládá uhlí a dotáčí voda, aby byla pára. Celá okružní jízda je dlouhá nějakých šest kilometrů (ale můžete si koupit jízdenky i jen do konkrétní stanice), i takhle ve vedru to při jízdě krásně profukuje a je to něco naprosto kouzelného, co vážně stojí za to. 🚂

Sečteno a podtrženo, byl to hrozně fajn den a vzhledem k tomu, že v Německu jsem naposledy byla před rokem (a to jenom fakt na skok), jsem moc spokojená. ♥

Tuhle fotku Míše zkrátka musím zcizit, protože je hrozně pěkná a protože jsme byly nejbarevnější v celé ZOO 💜👒