Výlet za slepičkami, palačinkami a kytičkami plus vodopád navrch

Když na mě předminulý pátek na Instagramu zcela náhodou vykoukla palačinkárna, kde si člověk může pohladit hedvábničky (a která se zcela náhodou nachází fakt blízko), a když jsem ji posílala Simče, protože vím, že je má ráda, netušila jsem, že za týden a chlup budu stát před její branou. :D Ale hezky popořadě.

Původním plánem na neděli byla v rámci zastávky na půli cesty návštěva naší botanické zahrady, ovšem když mi Simča nabídla, jestli se s nimi nechci ještě jet podívat na slepičky, samozřejmě jsem neodmítla. :3 Někdy kolem čtvrt na čtyři mě tedy s Honzou vyzvedli na smluveném místě a vyrazili jsme do Českého Středohoří směr Moravany. Palačinkárnu Bohemikus jsme našli na první pokus a měli jsme kliku, protože tu nebylo narváno (předchozích pár víkendů to tu prý byl dost masakr) a měli jsme si kam sednout. Objednali jsme si tedy občerstvení a v mezičase si šli prohlédnout ptačí zoo. Kromě hedvábniček můžete vidět i křepelky, jiné malé slepičky a také i andulky. Jednu hedvábničku nám slečna dokonce i vyndala, takže jsme si ji mohli pohladit - a skutečně je přesně tak fluffy, jak vypadá. *-* Kouzelná stvoření.

Dala jsem si domácí levandulovou limonádu a z palačinek mě zaujal speciál jménem Divoký les, s různými lesními plody a tvarohem, navrch jsem ještě dostala posyp skořicovým cukrem. Limonáda byla vynikající a palačinka naprosto fenomenální, o krásném zahradním posezení mezi kvítky ani nemluvě. Je to vážně kouzelné místo, taková oáza klidu, takže plně chápu, že jestli se tam v jednu chvíli pokoušel nacpat nával lidí, znechucené musely být obě strany (a právem, víme, jak se lidé dokážou chovat). I proto jsem ráda, že se nám to povedlo takhle pěkně vychytat a mohli jsme si to užít fakt se vším všudy. 

Notně nacpaní (protože ta palačinka byla fakt obří) jsme se vydali prozkoumat ještě blízké vodopády na Moravanském potoce, které Simča objevila. Říkala jsem si, jestli v nich vůbec bude takhle koncem července nějaká voda, a byla, dokonce i poměrně dost. Navíc takhle pozdě odpoledne tam bylo skutečně krásně, takže jsme se ještě hezky prošli a viděli zase něco nového (pro všechny, co tvrdí, jak je Ústecký kraj hnusný, ne, fakt nemáte pravdu, jsou tu nádherná místa).

Dojeli jsme zpátky do Teplic a vydali se do botanické zahrady, kde také nebyly žádné davy (koneckonců, bylo to asi dvě hodiny před zavíračkou). Ačkoliv jsem v ní byla ani ne před měsícem, zase jsem se moc ráda pokochala nově vykvetlými ibišky a orchidejemi, čínskými astrami a stále kvetoucí bugenvileou. Kromě toho se vždycky ráda podívám na placičky (rozumějte trnuchy), ještěrky, želvy a všemožné ryby. Kromě toho jsem si ve venkovní expozici vůbec poprvé všimla koutku s jedovatými rostlinami (a musela jsem kolem něj už jít, jen jsem asi slepýš) a taky jsem poprvé měla tu čest s kočičkou Barunkou, která byla fakt hrozný mazel a snad by s námi i odjela. :'3 A také jsem si na památku na ten východoasijský rok pořídila krásný červeno-zlatý čínský dračí náramek, těch jsem si před měsícem taky nějak nevšimla, takže hurá!

Navrch jsem byla hozena téměř domů, takže jsem se večer nemusela táhnout městskou, a ještě jsem vyfasovala tašku božích dárečků (a dalších kuponů do bageterky, yesss). I počasí nám vyšlo na jedničku a celkově to byl přesně takový výlet, jaký jsem už dlouho nezažila. Jsem za to strašně vděčná, obzvlášť teď, protože jsem si to fakt užila a alespoň na chvíli přestala myslet na hnusné věci. A už teď se těším na další! :)