Návrat do severočeské minulosti aneb Sedm pahorků teplických

Tohle je letos už třetí výstava (když nepočítám dřevořezby v botance), kterou jsem navštívila, ale zároveň první, kde se nejedná o výstavu fotografií ... a fotit fotky mi zkrátka přijde trošičku trošičku na hlavu, co si budeme. Proto je zároveň letos první, která se tu objevuje i jinak než jenom ve zmínce. 🏛️⛲🏺

Jak už je zřejmé z úvodního plakátku, jedná se o sbírku nádherných starých krajinek, kreseb a zkrátka uměleckých děl, které mají společné téma - Teplice a jejich okolí mezi lety 1770 až 1880. Možná víte, že Teplice jsou nejstaršími lázněmi ve střední Evropě, až do druhé světové války se jim přezdívalo Malá Paříž a léčila se tu celá řada významných historických osobností. A ačkoliv je celý název výstavy vlastně parafrází na slavnějších sedm pahorků římských, i to naše lázeňské město se v podstatě mezi sedmi pahorky (když samozřejmě nebudeme počítat Krušné hory z jedné strany a České Středohoří z druhé) skutečně nachází (takže nejen Doubravská hora neboli Doubravka, vážení).

Tahle srovnání, jak to někde vypadalo kdysi s tím, jak to tam vypadá teď, obzvlášť, když člověk ta místa zná tak důvěrně, jak jen se za téměř 34 let dá, mám moc ráda ... i když je pravda, že občas je z toho člověku smutno, obzvlášť, když vidí, jak krásné byly kdysi Trnovany, než je nahradily v podstatě jen paneláky, nebo už v podstatě (až na pár malých zbytečků) neexistující židovská čtvrť, včetně synagogy.

Osobně mě taky zaujalo takzvané lázeňské sklo, pítka na léčivou vodu, vázy všech velikostí a v podstatě různé upomínkové předměty s reáliemi, kolem kterých téměř dennodenně chodím, a také minerály a zkameněliny, které ukazují krásu a bohatost teplických pahorků zevnitř - tyhle konkrétní pocházejí z Písečného vrchu, pod kterým se nachází botanická zahrada a u něj zase hvězdárna.

Výstava je to skutečně moc pěkná a jsem moc ráda, že jsem se na ni stihla dostat, stálo to za to.