Demoverze léta

Říkala jsem si, že by možná bylo fajn se po dvou týdnech zase ozvat, aby to tu úplně nezahnívalo (tedy, ono to tu nezahnívá, ale ta aktivita není vidět na první pohled, takže tak).

Občas mívám takové období, kdy jsem neustále jak na trní, podrážděná ze sebemenší maličkosti ... v podstatě takové permanentní PMS, což mě celkem štve (ale určitě za to vůůůbec nemůže to, že kromě víkendu se jak z domu, tak z ulice od rána do večera ozývá bourání, vrtání, řezání a další rekonstrukční zvuky a pod okny mi jezdí a hrabou bagry a náklaďáky :'D). Vesele teď zase sosám bylinkové čaje pro klidný spánek (kromě toho, že jsou fakt dobré, bych řekla, že i fungují), ale jak říká Kyoko, někdy je prostě den na Aperol ještě před polednem. Obzvlášť, když na něj narazíte ve formě vynikajícího alko sorbetu. *-*

Mám teď tak trochu extrémní období knížek inspirovaných Asií, v podstatě mě teď nějak nebaví číst nic jiného. ^^" Mým osobním absolutním favoritem za poslední dobu je The God and the Gumiho, bavilo mě to tak strašně moc, že jsem to ani nečekala. ♥ A to je právě ta neviditelná aktivita, v asijském literárním článku se každou chvíli zaplňuje nějaké to prázdné místečko.

Obrovskou radost mi dělají kvetoucí vlčí máky, čekanky a podobně, ačkoliv mám strach, že v létě už nepokvete vůbec nic, protože všechno už bude dávno odkvetlé. :') Ale třeba budu mile překvapená, kdo ví (meteorologové rozhodně ne, ehm).

A jak konec jara a blížící se začátek léta přežíváte vy?