Popálen buď ležíš citrus až na veky

Nevím, jak stará ještě budu muset být, než si konečně uvědomím, že když mám pocit, že nesnáším celý svět (nebo že celý svět nesnáší mě), obvykle to znamená brzký nástup měsíčních dní nervozity a hysterie ... a když se k tomu ještě přidá parádní viróza, je vymalováno. :')

Člověk si říká, že rýma a kašel není prakticky nic, když nemá ani teplotu, ale ve výsledku se stejně nakonec nacházíte ve stavu, kdy nejste schopni dělat prakticky nic, protože máte hlavu jak balón a nedokážete se na nic pořádně soustředit. A i když už jste jakž takž zdraví, tak ta prakticky permanentní brutální únava, obzvlášť takhle na jaře, je fakt něco. Letos alespoň vím zcela bezpečně, že to fakt není covidem. ^^"

Tenhle článek mi tu v konceptech zahnívá už tak dlouho, že mezitím stihlo jaro přijít oficiálně, po krokusech už dávno není ani památky, vládu převzaly narcisy a za chvíli pokvetou i tulipány. Taky mi zase na nějakou dobu odpadl jeden stres, který mě více či méně užíral už někdy od konce listopadu, takže si zase můžu plánovat věci a neposlouchat ten otravný vnitřní hlásek. Hrozně se těším na období sakur a šeříků. 💜

Ani nevíte, jak moc jsem šťastná, že zítra je ještě volno. Utahaná jsem jak kotě, ale balkon je čistý, macešky jsou v květináčích, mazance už jsou sežrané (na druhou stranu, pekly se před týdnem), mněhně už nemá polovinu těla a i když to před týdnem byla docela challenge (obzvlášť v tom hnusu, co byl), i honba za kopřivami byla úspěšná, dokonce tak, že vystačily na obě verze nádivek. Nehledě na to, že jarního zeleného Regenta se mi povedlo nečekaně sehnat už někdy začátkem března, takže jsem si na Zelený čtvrtek nemusela vůbec dělat stresy. 😎

Tak veselé Velikonoce! 🐰🐏🐣🌷