No bond is stronger than those formed through bondage

Má sociální baterie je naprosto vyšťavená a dneska jsem zcela upřímně fakt ráda, že můžu v klidu pracovat (jakkoliv blbě to může znít). Navíc je venku už několik dní fakt psí počasí, člověk by to tipoval spíš na Apríl než na druhou půlku února. Ale všechno zatím vyšlo víceméně tak, jak mělo, takže jsem šťastná jak blecha.

K Valentýnu jsem si nadělila hromadu (nejen) cute pečující kosmetiky ze Sinsay a nové Srdcerváče (myslela jsem si, že už jsou fakt poslední, tak prý ještě ne, damn :')), ale také poznatek, že pokud je na korejských nudlích psáno, že jsou HOT, tak opravdu budou jak Satanova řiť (pro příště je tedy fajn tu kořenící složku ochutnat dřív, než jí do toho rovnou nakydat celou, ehm). Tyhle jsem fakt musela na střídačku zapíjet skleničkou mléka, jinak bych to nedala. :'D Taky jsem téměř po čtvrt roce konečně zase na němčině viděla Radku, shodila jsem zimní srst a radost mi udělaly i ty sněženky, i když je to furt ještě dost brzo.

V neděli odpoledne jsem se taky od podzimu konečně sešla se Simčou a Honzou, úspěšně se tak zbavila posledních zbývajících dárků a zase si jich tašku (máme to hezky rozdělené, já jsem lišková a Simča pro změnu sovičková a Totorová :D) odnesla (k velké radosti zbytku rodiny nemám žádný další hrnek, nýbrž misku, kasičku, úžasně fluffy polštářek a nejvíc boží pastelově růžovou aromalampu na vosk, kterou jsem pořád nějak neměla *-*). Ale pokud si dobře pamatuji, tak jednou jsme měli Vánoce až někdy v březnu skoro před Velikonocemi, takže únor je ještě ok. :D Poseděli jsme v naší kavárně, úspěšně jsem ochutnala poslední fancy kapůčo, s bílou čokoládou, takže už jsem je ulovila všechny jako Pokémony, a ještě jsem cestovatele na zpáteční cestu nafasovala krabičkou prakticky čerstvě usmažených rychlých tvarohových koblih (frienship is magic, bitches). Ovšem když se navečer vracíte stmívajícím se městem v bundě bez rukávů a doprovází vás zpěv kosů, fakt to v půlce února působí dost zvláštně.

No a jelikož s Míšou jsme se naposledy viděly taky už před Vánoci, děcka mají tenhle týden prázdniny a liščí doručovací služba jí zajistila dvě cukríkové masky, na pondělí jsme si domluvily sraz v Ústí (jen mě zase vypekl ten náš úžasný nový dopravní podnik, který spíš nefunguje než funguje, nebýt zelených meziměstských busů, byla bych v prdeli jak Baťa s dřevákama). V BB jsme se nacpaly romantickým obědem aneb výhodným valentýnským boxem pro dva (který v únoru úspěšně vyžíráme už několik let :D), v Rossmannu jsem si v rámci akce 2+2 na pleťové masky úspěšně nasyslila další korejské, které u nás ve městě prostě nemají (tentokrát část těch krásně pastelových od Holika Holika, nechtěla jsem zase vykoupit úplně všechno) a v Costě jsem si pochutnala na latté s příchutí praženého oříšku a vanilky a Red Velvet sušence (ta už byla možná trochu over the top, protože jsem byla fakt nacpaná, ale byla výborná, takže nelituji, že jsem neodolala). Jen je tedy zcela novou a ne zrovna příjemnou zkušeností, když si k vám v kavárně z ničeho nic přisedne někdo úplně cizí a suverénně začne žebrat o drobné. o_O

Tak užívejte zbytek prodlouženého měsíce a sluníčka, když se zrovna podívá na svět.