Jsem stará kuna

Konečně můžu tuhle rozkošnou věc použít! *-* 🎂

Dnešním dnem už je tomu neuvěřitelných třiatřicet let, co jsem na světě ... nechápu, kam se ten čas poděl, ale je tomu tak. :') Upekla jsem si tedy narozeninový mrkváč (už včera, aby se hezky uležel), k obědu domácí lasagne (vzhledem k tomu, kolik je s tím sraní, je skutečně beru jako sváteční jídlo) a obdržela hromadu božích dárků :3 (když nebudu počítat nějaké ty hadříky, které už nosím, dokud je na ně počasí). Zítra ještě plánuji zúročit slevu od Rossmanna a Dobrovského, a jsem hepy. ^^

A taky jsem očividně oficiálně začala uplatňovat své pedagogické vzdělání a rozjela doučovací éru. Dokonce jsem si jako správná pančelka pořídila na materiály (a že jsem si jich z halloweekendového dýchánku přivezla požehnaně, ještě jednou děkuji, sharing is caring ♥) zvláštní desky, a to hned nejvíc cute jednorožčí (všichni jednorožci už budou do smrti smrťoucí Izzy). Jak jsem z toho měla strach, tak mě to docela začíná naplňovat. Hezky takhle soukromě, jeden na jednoho a když člověk na té druhé straně vidí zájem a snahu místo otrávených obličejů.

Stará kuna se tedy loučí, protože to bylo vše, co dnes chtěla říct. Snad jenom bych na závěr mohla přihodit jeden můj velmi oblíbený citát z jedné z mých velmi oblíbených knížek, který mi doslova a do písmene mluví z duše:

“I don't know how to be anyone but who I already am. This is how I've always been. It's not much, but I do the best I can with what I have.”

Peace. ✌