I am Kenough

Pokud jsem minulý článek zakončila přáním toho, abyste si užívali zbytky léta, tento pro změnu zahájím přáním toho, aby zbytky léta už laskavě konečně odtáhly do věčných lovišť. A mám k tomu důvod.

To si takhle v pátek zajdete na výborný oběd, ale protože je ve stínu plno, sednete si na slunko s tím, že tu půlhodinku, kdy na vás bude pražit, holt nějak přežijete ... abyste se pak celý víkend ploužili jak oživlá mrtvola, udrželi v sobě tak maximálně čaj a celkově si pak ještě několik následujících dní připadali jak na nějaké protidrogové odvykačce (vzhledem k tomu, že jsem v poslední době přelouskala celou sérii Aristokratky, označila bych svůj stav za "superpsycho"). Parádní úžeh v září, to je novinka, na kterou si tedy fakt nechci zvykat. Mohl už by prosím fakt přijít ten podzim?

Ten banánový chlebíček jsem díkybohu pekla ještě v pátek brzo ráno

On vůbec celý ten týden byl takový tripovitý. Kombinace vedra (hlavně v noci je to na přesdržku), nevyspání, různých letních zbytků alkoholu, One Piece, Disenchantment a Ricka a Mortyho je už sama o sobě dost velká halda (a ještě se vám potom zdá jedna ptákovina větší než druhá). Nakonec se k tomu ještě přidal překlad, co měl být dopis, ale nakonec to byl kus knížky, takže taky hezky k tématu. A tu krásnou lištičku, kterou můžete vidět níže a kterou mám aktuálně snad úplně všude, jsem dostala k narozeninám ... které mám za dva měsíce. :D

© Šunka senpai 😙

Jak říkám, ten týden se asi odehrál v nějaké alternativní dimenzi. A nepomáhá tomu ani skutečnost, že vám prakticky den co den v téměř pravidelném časovém intervalu do oken táhne tráva tak mocně, jak kdyby dotyčný pálil snad celou plantáž.

Doufám, že v dohledné době zase dokážu strávit i kafe s mlíkem, protože alespoň jednou chci na podzim svoje PSL (ta zkratka mi pořád evokuje premenstruační syndrom, netuším proč).