Chainsaw Man

Když byl Denji ještě malý kluk, jeho otec si vzal život a Denjimu po něm zůstal akorát obrovský dluh u Yakuzy, který musí splatit. Naštěstí však potká Pochitu, řetězovkového démona, který se stane jeho mazlíčkem (a vlastně jedinou blízkou bytostí). S jeho pomocí se Denji rozhodne stát se lovcem démonů za peníze, které končí jak jinak než v kapsách Yakuzy. I když už je mu šestnáct, Denjiho dluh se však pořád netenčí a když už nemá prakticky žádný orgán nebo část těla, které by mohl postrádat a zpeněžit, zradí ho i Yakuza - Denji skončí v popelnici jak nesložená puzzle a jeho sen o normálním životě normálního puberťáka se rozplyne jako pára nad hrncem. Jeho zvláštní přátelství s Pochitou však vede k tomu, že se démon rozhodne spojit se s mrtvým Denjim a stát se jeho srdcem. Z Denjiho se stává jakýsi hybrid, ani člověk, ani démon, ovšem se schopnostmi démona, které se projeví, když zatáhne za šňůru na hrudi - z různých částí těla mu vyraší velmi funkční řetězovky. Jelikož Denjiho nové schopnosti představují značné riziko pro společnost, elitní lovkyně démonů Úřadu veřejné bezpečnosti Makima mu dá dvě možnosti - buď zemře jako démon, nebo se stane oficiálním lovcem démonů pod jejím vedením. Denji, který je okouzlen představou normálního života, navíc ještě po boku atraktivní ženy, neváhá ani vteřinu, aby si svůj lehce naivní sen splnil. Může se mu to ale vůbec někdy povést? Denní realita lovců démonů rozhodně není žádný med a sama Makima je pod svým pohledným zevnějškem také docela děsivá.

Když to byla čerstvá novinka, šlo to nějak kolem mě s tím, že se k tomu třeba někdy vrátím. No a jelikož to pořád má fakt vysoké hodnocení, tak abych nebyla kulturní nevzdělanec, riskla jsem to. A asi bych potřebovala trochu víc kontextu ... ano, čím víc se lidé bojí toho, co démon představuje, tím je silnější, jasná věc, ale kde se vůbec démoni vzali? Nevím, jestli to je tím, že jsem nečetla mangu, ale jako divák jsem měla takový pocit, že mě rovnou hodili do vody a řekli plav. :') A ty dialogy ... nemůžu si pomoct, ale proč byly většinu času tak strašně cringe? :'D Úplně to pak zabíjí všechno, co by mohlo udělat mnohem větší dojem. Nehledě na to, že těch dvanáct dílů prakticky tak nějak proletělo kolem, a najednou byl konec. Na druhou stranu, asi ještě nikdy jsem neviděla anime, které by u každého jednotlivého dílu mělo jiný ending, hudebně i graficky, a to bylo fakt cool. Nevím, asi jsem po všem tom hypu prostě čekala něco víc.