All men are cremated equal

Ten květen nějak moc rychle utíká, nezdá se vám? ^^" Ale na druhou stranu (když tedy pominu říjen a tak) je fakt jedním z absolutně nejfotogeničtějších měsíců. Pomalu každý týden kvete něco jiného a je to nádhera, voňavý vzduch for the win! ♡

Po tom sáhodlouhém období počasí-nepočasí (a že letos tedy trvalo extra dlouho, fujky) je to vysloveně balzám na duši, když nemusíte vyrážet ven zabalení do X vrstev a pak to ze sebe zase postupně dávat dolů. Nehledě na to, že s blížící se lázeňskou sezónou zase město začíná vypadat ještě o chlup reprezentativněji a moc ráda si jím cournu. Malá Paříž indeed. ♥

Poslední týden byl navíc taky celkem akční (ale ono se to táhne už s těmi svátky, člověk je prakticky pořád v jednom kole a neví, kde mu hlava stojí :'D). Konečně jsem měla první letošní točenou zmrzlinu, (a hned takovou perfektní kombinaci, jakou je rakytník a černý rybíz *-*) a po dlouhé době jsem obědvala venku - a obojí stálo za to všema deseti. A na závěr týdne jsme si ještě v Ústí udělaly takový pěkný sraz se Simčou, jako za dávných vysokoškolských let. Pivo Na Rychtě je pořád stejně dobré (malinové jsem neměla prakticky od té doby, co Rohozec přešel na višeň), konečně se mi jednou podařilo v Costě vychytat voucher (a to karamelové cold brew je fakt moc dobré), prolezly jsme pár krámů (co to je v New Yorkeru zase za anime renesanci?) a navrch jsem předem dostala ještě dáreček k svátku. Navíc všechno vyšlo přesně tak, jak bylo naplánováno, takže moje OCD (berte s nadhledem, prosím) bylo vrcholně spokojeno. :3 To, že jsem cestou tam ještě ve vlaku jela s boží Shibou, už byla jen taková třešinka na dortu (tom mém mrkvovém s karamelem :P).

Sice je pořád ještě oficiálně jaro, ale to léto už se pomaloučku polehoučku začíná vkrádat ... a co jsem tak koukala na předpověď, asi mu to nebude trvat až tak dlouho, ehm. ^^" Ale nepředbíhejme. Uvidíme, co to pozdní jaro ještě přinese. :3