Clueing for looks

Jak jste si možná mohli všimnout, snad po sto letech jsem si skutečně manuálně zmatlala záhlaví (a to včetně těch lepíčků, jak jsem byla šťastná, že se mi dokonce podařilo najít růžové!) ... a pořád se na něj nemůžu vynadívat, přesně něco takového pastelově kýčovitého jsem potřebovala. :D

A že to není dostatečně akční? Hm, sue me. Happy sugar life, bitches. ♡

Týden sněžení se nakonec zřejmě přesouvá až na březen a nakonec z něj byl jenom den. Mrazivo bylo, o tom žádná, ale tolik hodin slunečního svitu a modré oblohy bez jediného mráčku za sebou, to už hodně dlouho nebylo (a já na něj asi vážně funguji, jak ti medvědi). A o to milejší a pozitivně nabíjející to bylo. Obzvlášť, když se zase jednou chystáte strávit celé odpoledne ve víru sudetského velkoměsta.

Poobědvali jsme v Boulevardu (Ona je ta sweet chilli bageta vlastně taková trochu podpultovka, protože v běžné nabídce inzerovaná není, jenom jako malá verze ve formě rychlovky, ale je tak strašně dobrá! Se švýcarskou asi moje dvě nejoblíbenější), prolezly Tiger a Nanu (sice ji šmejdi zdražili, ale svíčku, která mi už roky vůní značí předjaří, jsem si nemohla odpustit) a poseděly v Costě nad dortíkem a fakt hrozně dobrým velvet latté slaný karamel. To jaro, které meteorologicky ten den akorát začalo, už je ve vzduchu prostě fakt cítit, a je nádhera, když se navečer vracíte už zase za světla a ve vlaku se za oknem celou cestu můžete prakticky vyhřívat. Sluníčko, které hřeje, ale nepálí, to je to, co můžu. ♥

"Dobrý den, myslíte, že bych vás mohla okrást? My máme málo skleniček."

Když se teď tak koukám z okna do toho šera, které už panuje a do těch vloček, které, sice někdy hustěji a někdy méně, dneska popadávají prakticky tak nějak pořád, jsem za ten sluníčkový týden strašně moc ráda. Už by jich mohlo být víc, pěkně prosím.