Včelí údy a makové pyje aneb předvánoční mise Liberec

Už je to pár let, kdy jsem zažila předvánoční prosincový Liberec, a Vesmír tomu očividně tak chtěl, abych ho letos zažila znovu. Celý rok se nám se Simčou a Honzou ta plánovaná návštěva kvůli něčemu posouvala, až nakonec vyšla takhle skoro na poslední chvíli, na druhý adventní víkend. :3

Na cestu jsem vyrazila už v pátek odpoledne, protože na jednak bylo na sobotu naplánováno hafo věcí a jednak podle předpovědi mělo večer začít sněžit, takže jsem se nechtěla stresovat s tím, jestli vlaky vůbec pojedou. Ty dvě hodinky a chlup utekly jako nic, i když venku byla prakticky pořád inverze, až někdy u Kryštofova Údolí (jo, tam je ten boží most jak z Harryho Pottera) začaly ojíněné stromy a celkově trošku víc zimní než jenom rozmáčená rozbahněná příroda. :3

Simča mě vyzvedla na nádraží a zkratkou (taková s trošku víc murder vibes, po které bych asi měla trochu strach jít sama, ale na druhou stranu je člověk na nádraží fakt za pár minut) jsme dorazily do jejich nového bydla, které kouzelně vánočně vonělo, protože se akorát peklo cukroví. :D Večer se tedy nesl v duchu předání dárků ke všemu možnému, co teď se Simčou máme nebo jsme měly (na toho hubovače Pusheena jsem fakt hrdá), pití (prý neomamného, not so sure) konopného čaje, konzumace mnou přivezených čokoládovo-pivních lázeňských oplatek a kousků cukroví, které buď odmítaly držet tvar nebo nechtěly opustit formičku v jednom kuse, vykrajování a pečení (nejen) makových pínisů za doprovodu The Big Bang Theory a tak ... a ve výsledku to byla fakt sranda, neměnila bych. :D (fakt nevím, jestli za ten přeřek v podobě záměny včelích úlů v kuchařce za včelí údy může to pínisové vykrajovátko nebo ten konopný čaj :DDD)

×××

Předpověď se zase jednou nemýlila a už někdy od pátečních večerních hodin to venku vypadalo takhle:

Jelikož jsem asi fakt ranní ptáče a zase jsem se vzbudila jako první, na svém übercool gaučíku, který jsem měla jen a jen pro sebe, jsem si přelouskala z večera nachystané Simčiny prasárničky v němčině (ta tomu zcela upřímně dodala zcela nový rozměr, hlavně ty citoslovce :DDD). Když se tak nějak postupně probrali i ostatní (u některých už se tomu ani nedalo říkat ráno :D), po snídani v podobě skořicových šneků a obědě v podobě vynikajícího kari, které udělal Honza, se vyrazilo ven. Když se mě totiž Simča ptala, co bych v Liberci chtěla vidět, byl to pro mě rozhodně Ještěd, protože tam jsem nahoře ještě nikdy nebyla. A můžu říct, že takhle s čerstvě napadaným sněhem křupajícím pod nohama v mínus dvou stupních to bylo o něčem úplně jiném. *-* Fakt si nepamatuji, kdy jsem naposledy zažila dech namrzající ve vlasech a vítr štípající v obličeji, a bylo to boží! I když dolů byly vidět jenom mraky a samotný hotel si člověk musel zvenčí spíš domýšlet podle obrysu, zážitek z toho budu mít do konce života.

Winter wonderland ❄️🧊⛄

Další zastávkou, kam jsem se chtěla podívat, byly liberecké vánoční trhy. Nemůžu si pomoct, ale Liberec má oproti tomu přeplácanému vypalovači sítnice v Praze i po těch letech tak krásný stromeček. :'3 A zase na něm byly vyráběné ozdoby z různých recyklovaných materiálů. Úspěšně jsem ukořistila několik božích vykrajovátek u stánku, kde měli snad úplně všechno kromě toho Simčina pínisu (mimo jiné mám lišku a čarodějnický klobouk, takže jak správně poznamenala Líl, budu mít prokletý klobouk jako Laszlo :D), z obchůdku s asijskými pochutinami na náměstí si odnesla Chapagetti a Chacharoni, které chci ochutnat už od té doby, co jsem viděla Parazita (a u nás je prostě nemají), a malinové mochi, a poslední mnou vyžadovanou zastávkou bylo CrossCafé, protože to u nás taky není a v Liberci jsou hned tři (my jsme zvolili to s výhledem na místo, kde prý každou chvíli havarují tramvaje :D). No a jelikož je teď v nabídce perníčkové latte, volba byla jasná (mohla bych si odškrtnout další kavárnu, kde jsem ho ochutnala). Voňavé, prohřívající a fakt moc dobré. :3

Po nákupu se už hezky doma povečeřely výborné sýry z trhů zapíjené neméně dobrým mladým vínem, v lehce alkoholovém opojení se páchaly sněhové pusinky, které se sušily v troubě, zatímco jsme koukali na Sonica 2, prostě takový normální dospělácký adventní večer. :D

×××

No a neděle, jelikož jsem odjížděla už dopoledne, se nesla v takovém líném duchu ... ovšem s epickým hudebním doprovodem. :D Mám pocit, že mi toho pána už někdy předhodil instáč, protože je mi trochu povědomý, ale nikdy jsem si to cíleně nepouštěla ... CHYBA! Od té doby mi v hlavě nezní nic jiného! :D Takže prostě taková poslední třešnička na dortu.

Dneska chodí Mikuláš (řekla bych, že ten, kdo dostane letos uhlí, je vlastně vítěz :D), takže další předvánoční milník, a já jsem fakt strašně moc šťastná, že ten dlouho plánovaný prodloužený víkend nakonec vyšel takhle perfektně. Lepší by to totiž už snad ani být nemohlo. 💙