Sbohem a šáteček, 2022

Zveřejnila: -

Krátce, stručně, dietně.

Ale přesto chci ten pomalu odcházející rok symbolicky uzavřít. 🗝️

Takhle letošní rok vidí Instagram:

V podstatě kytičky, příroda, srazíčky a dobré jídlo a pití ... seems legit, strašně se mi líbí, jak je to do růžova :D

A takhle ho vidí Goodreads (snad se ten odkaz brzy uráčí fungovat ^^").

A jak ho vidím já?

Kromě toho, že byl rok 2022 zase jednou rokem skvělých seriálů (ať už Our Flag Means Death, Wednesday, 1899 nebo finále His Dark Materials), byl tak trochu jako na houpačce. Plný větších či menších turbulencí, ať už světových nebo osobních (detaily netřeba, kdo ví, ten ví, a kdo neví, vědět nepotřebuje), ale zároveň taky plný milých okamžiků, které v kontrastu s těmi turbulencemi, které se nakonec vždycky nějak vyřešily, o to víc vynikly (obzvlášť ten letošní prosinec byl naprosto kouzelný *-*).

Už někdy v lednu jsem psala, že začátek roku byl takový očistný. A on byl nakonec v podstatě očistný celý ten rok 2022. A když bude v podobném duchu (je pravda, že některé věci by mohly pokračovat v duchu krapet lepším, ale snažím se být realistická :D) pokračovat i rok následující, zlobit se nebudu. Loučím se tedy bez nějakých větších výčitek. :3

Komentáře

Okomentovat

Moc mi tady nemaluj, napiš komentář a upaluj! 🎀

Populární příspěvky z tohoto blogu

Knížky s nádechem asijských kultur

Zveřejnila: -
Obrázek
Jak už asi víte, k východním kulturám mám už nějaký ten pátek docela blízko, a stejně ráda si z jejich (nebo alespoň jimi inspirovaných) prostředí nebo mytologie i něco přečtu (ostatně, třeba  Yasutaka Tsutsui  už tu má článek sám pro sebe). No a vzhledem k tomu, že už se mi tu pár přečtených exemplářů nashromáždilo, řekla jsem si, že by byl možná čas na nový tematický knižní článek. ;)
Celý článek »

Přineste hřebíky, už je tady zas

Zveřejnila: -
Obrázek
Mysleli jste si, že se mě zbavíte, co? 8D Upřímně řečeno, pár dní jsem si to myslela i já sama. I když to na blog.cz od dubna vypadalo tak, jak to vypadalo, ta zpráva o tom, že za měsíc končí (která mě navíc zastihla uprostřed dovolené) mě poněkud zarazila. Přeci jenom, Underlandu bylo letos v březnu deset let a to není doba, kterou by člověk rád jen tak zahodil do větru. A tak jsem tady (a vůbec to není tak děsivé, jak jsem si myslela). Bude to chtít ještě vychytat, ale i tak si myslím, že minimálně nějakou dobu tu ještě zůstanu. :3 Underland je (prakticky téměř) mrtev. Ať žije Sakuřino doupě!
Celý článek »