May your coffee kick in, before reality does

Když jsem si v týdnu po němčině ve své oblíbené kavárně/cukrárně/oplatkárně na náměstí, kterou mám po cestě, dávala první letošní svařák, mrholilo a celkově bylo spíš tak dušičkově nevlídno. V tom jednom malém kelímku s přáním hezkého dne se ale už od prvního doušku schovával ten nezaměnitelný vánoční pocit. :3

Po neuvěřitelných třech covidových letech jsem letos konečně zase navštívila Weihnachtsmarkt v Geisingu, který se vždycky koná právě jen ten první adventní víkend. Počasí v Krušnohoří sice spíš připomínalo začátek jara než zimy (fakt studený byl akorát ten vítr, který v pohraničí fičel tedy vydatně), ale i tak byla atmosféra moc hezká (Last Christmas v němčině ftw :DDD), žádné prodírání se davy lidí a ceny oproti jiným nejen zahraničním lokalitám víc než příznivé. Jistil to tedy svařáček s Amarettem (pořád nevím, jestli je to čistě německá variace, ale každopádně to ten svařák fakt vystřelí do výšin *-*) a krásně vypečený bratwurst z grilu s tou jejich perfektní hausgemacht pikantní rajčatovo-paprikovou omáčkou s kari, om nom nom. 

Rozsvěcení vánočního stromu jsem absolvovala jednou jedinkrát a tato traumatická zkušenost se mi nesmazatelně vryla do paměti, takže tuto kratochvíli i letos s radostí oželím. Na bílý svařák, který bych chtěla vyzkoušet (nikdy jsem ho neměla a upřímně si ho ani nějak nedokážu představit :D), si zajdu někdy během všedních dní a mám obrovskou radost, že se letos nemusím tolik stresovat s dárky (můžu říct, že je to fakt úleva a je to znát, ani nevím, který z těch posledních roků se z toho místo radosti stala psychická zátěž). Ty dárky jsou asi to nejmenší, co bych si letos přála, bohatě mi stačí ta atmosféra a pokud možno klid.

Tak krásnou první adventní neděli a celkově začátek nejkrásnějšího času v roce vám všem, kdo to budete číst. ♡