Pikniky na Hanging Rock a jiné pozdně letní podivnosti

Nějak mi dochází fantazie na názvy článků a zase se nechci opakovat ... ale on tenhle ve výsledku vlastně ani není úplně mimo mísu.

• V poslední srpnové pondělí jsme s velkou slávou s Míšou konečně spáchaly druhý dlouho plánovaný piknik, tentokrát nikoliv u zámku, ale ve více homeless-free lokalitě u rybníka s výhledem na vodotrysk uprostřed. Byl to asi skutečně poslední letní den, protože až do těch šesti hodin slunko krásně hřálo a bylo to neuvěřitelně medžik, lehnout si na záda a pozorovat, jak se v korunách stromů pohupujících se v příjemném větříku prohánějí veverky a sýkory. Dokonce se ani nestihlo všechno sníst, ale ono na to dojde na Halloween, tím jsem si jistá. Bylo to skutečně asi nejkrásnější ukončení srpna, jaké jsem si mohla přát. :3

• Dvakrát za tento týden jsem musela cestovat do Prahy a z Prahy, s rodičem na plánovaný zákrok a pro rodiče po plánovaném zákroku (do Motola prakticky v ranní špičce, to fakt chcete), a na hodně dlouhou dobu mi to zase stačilo. Jediné, co bylo pěkné, byla ta říjnově hustá podzimní mlha, ale na cestování to taky není úplně k, co si budeme povídat. Takže teď funguji jako univerzální asistent a hospodyně v jednom a pevně doufám, že teď už bude všechno v pořádku.

• Když jsem v úterý cestou na němčinu našla první spadlý kaštan, můžu to oficiálně prohlásit za začátek podzimu? Však už je na to minimálně po ránu chladno dost.

• Směnila jsem dva páry vlněných pletených ponožek od babičky za gnocchi s parmazánem. :D Winter is coming, bitches.

Takhle spečené a rozlámané jsem ty Pocky už rozbalila ... nazvala jsem to limitovaná letní edice Panská skála 🙈 #čedič