Cheers M'Queers!

Víte, co teď dokonale vystihuje mé rozpoložení? Takové to meme s psem sedícím u stolu v místnosti kompletně v plamenech, který si pije kafe a říká "This is fine." Naprosto dokonale.

Ale hezky jedno po druhém.

• Ten předposlední červnový týden byl vlastně strašně fajn, i přes to nechutně brutální vedro. Kromě obligátního zalévání balkonů jsem prakticky pořád někde lítala, z Ústí si neplánovaně přivezla talířek ve tvaru květu vlčího máku, skleněné brčko v barvě Jodisolu (což pravda asi není úplně nejlepší přirovnání, ale výstižněji ta barva popsat nejde :D) a duhový hrnek (sice mám hrnků asi milion, ale miluju ho ♥) a stihla jsem fakt úplně všechno, co jsem si naplánovala, což je obzvlášť boží. Mám ráda, když věci vycházejí a vypadají tak, jako v mé hlavě. :3

• Navštívila nás supercela. Celé to trvalo sice asi jenom půl hodinky, ale na stará kolena asi ještě začnu mít strach z bouřek. Schytaly to hlavně kytky (macešky už se stačily docela srovnat a obráží, stejně tak i ty prakticky oholené listy u lichořeřišnice, a olámané denivky alespoň ještě dělají parádu ve vázách, když už nic), ale takové kroupy, kdy to znělo, jak když mi někdo do okna regulérně hází šutry, jsem už fakt hodně dlouho nezažila ... a upřímně asi ani už zažít nechci. :'D

• Fakt jsem se na ten začátek července těšila, léto, teplo, dva týdny prázdninového feelu ... jenže to bych bohužel nesměla mít mezi příbuznými zlé, závistivé, sobecké, troufám si říct že už kompletně paranoidní, permanentně ublížené a citově vydírající lidi, kteří zjevně vidí jediný smysl zbytku svého života v tom, že když už ten jejich stojí za hovno, tak ať ho mají na hovno všichni ostatní, aniž by jim někdy něco udělali, jen si dovolili být mladší, zdravější a třeba i nedej bože mít z něčeho radost a netvářit se permanentně jak kyselá prdel. Po těch dvou dnech jsem zralá na prášky ... nebo na vraždu. Opravdu neznám jiného takhle zlého člověka úmyslně ubližujícího posledním blízkým lidem, které ještě má. O to hůř, když je to součást rodiny.

• A finále Stranger Things (u kterého jsem si bůhví proč myslela, že bude jakože fakt poslední, na druhou stranu se mi povedlo utéct spoilerům, díkybohu) do toho šíleného víkendu vlastně dokonale zapadlo ... nevím, co jsem čekala, ale po tom nečekaném hajpu z téhle řady mě to tak nějak zklamalo (ne že by tam nebyly epické momenty, to zase jo, ale v celkovém pohledu to bylo takové ... meh). A naštvalo mě to a zlomilo mi to srdéčko, klasicky, v tomhle směru jsem už nic jiného nečekala. 💔

Jak by pravil klasik - "Oh boy, that escalated quickly." Ale co se s tím dá dělat? Nejhorší je, že i když vím, že nemám k tomu nemám sebemenší důvod a svědomí mám čisté, stejně mě to chvílemi mrzí ...