Permanently oscillating between passive and massive aggression

Hi all! May I offer you a piece of my mind in these trying times?

Ostatně je to jenom řečnická otázka, udělám to tak jako tak, takže na tom ve výsledku zas až tolik nezáleží. Jen jsem měla potřebu být slušná. :)

Na stará kolena se ze mě stala holčička, které barvičky vyžraly zbytečky mozečku, heh

V podstatě už vůbec nemám přehled, kdo nebo jestli vůbec někdo to tady ještě čte, ale ono je to ve výsledku fuk, protože blogísek byl (a stále je) takový můj safe space, když potřebuji někam odložit některého z brouků, které nosím v hlavě a nechci s tím zatěžovat a otravovat nikoho konkrétního (a ne nadarmo se říká, že papír, v tomhle případě internet, snese všechno). A jak jste si asi mohli všimnout, trošku jsem si to tu zase vyupgradovala a hned se mi tu funguje líp a s větší chutí ... za ten fanart bych se s radostí vdala, he's my wife my girlfriend my babygirl. :'3 Tohle je prostě jediný Team Edward, za který kopu, a řekla jsem si, že bych se už konečně mohla naučit how to not give a fuck a přestat si konečně říkat Ježiši, co když to náhodou bude někomu vadit, tak.

Aktuálně se totiž snažím trochu pracovat na přeprogramování svého mozku a způsobu, jakým vnímám, jak ostatní vnímají mě. Vážně bych potřebovala některé věci přestat tak moc řešit, přidělávám si tím vrásky stejně jenom sama sobě. Stejně jako konečně napořád kousnout do zadku pocit, že vás nikdo nebude brát, pokud se o to nebudete dostatečně snažit a pořád dokazovat, že za to členství ve vnitřním kruhu stojíte. Nebo vnitřního přesvědčení, že vaše zájmy a to, co se vám líbí, ostatním slouží jenom jako comic relief a pokud se nebudete snažit s nimi mít alespoň něco společného, nebudou mít proč a o čem se s vámi bavit a nakonec to stejně půjde do kytek jako vždycky všechno, otázkou je jenom kdy. Ano, tahle debilní nekonečná bludná spirála neustálé snahy "být dost -doplňte dle libosti-" se pořád vrací a věřte mi, je to fakt únavné, otravné a DOST (sebe)destruktivní.

Jak by pravil klasik, now that's a fuckery.

Naštěstí konečně zase vzduch voní takovým tím pozitivním příslibem (a ne, nejsou to jenom rozkvetlé kytky a šeříky) a z nebe sněží růžové okvětní lístky, v tom se ta self-care praktikuje podstatně lépe než když je hnusně a zima. Musím se zkrátka zase znovu naučit fungovat i jenom sama se sebou. ♡