Sonny Boy

You're going to go adrift.

It will be into a world governed by the absurd.

Třicet šest středoškoláků se s celou školní budovou náhle ocitne ve zcela jiném světě, který se zdá být vyplněný pouze prázdnotou. A co víc, u některých z nich se začínají projevovat nejrůznější supersíly ... což celkem oprávněně vede k pomalému rozštěpování kolektivu. Ačkoliv se studentská rada snaží udržovat řád, konfliktů mezi nimi a spolužáky se speciálními schopnostmi, kteří se proti jejich vedení bouří, začíná přibývat. Je to však právě konflikt, který je dovede k poznání, že onen svět, ve kterém se aktuálně nacházejí, má svá vlastní pravidla, která je třeba dodržovat, pokud v něm chcete přežít. Ovšem svět prázdnoty není jedinou dimenzí, ve které se skupina ocitne, a každá z nich představuje nové výzvy. Co je ale vlastně příčinou fenoménu, kterého se stali součástí? Budou se vůbec někdy moct vrátit zpět? A pokud ano, tak jak?

Phew, tahle silné Pán much vajby jsem snad u žádného anime ještě nezažila. Sonny Boy rozhodně není pro každého. Osobně bych ho zařadila do sorty (divno)anime, u kterých dá sledovat je a chytat se docela práci (za vše mluví to, že celých pět minut se v jednom díle řeší opice a baseball). Bez mučení se přiznávám, že jsem si po posledním díle musela najít shrnutí, protože jsem z toho byla pořád dost jalová a do rewatche (i když by určitě pomohl) se mi úplně nechtělo. ^^" Metafora přes metaforu a symbolismus, ve kterých se prakticky celou dobu motáte jako v labyrintu, menší než malé množství lehce kontroverzních politických a filosofických témat, postavy, které ani v nejmenším nejsou dokonalé, a vztahy mezi nimi ... a navrch štědrá porce fantasmagorie a lá Utena. To vše v obalu s ne úplně typickou kresbou je Sonny Boy. A i když pořád nevím, co si o něm vlastně myslet, můžu říct to, že to rozhodně byla velmi zajímavá kinematografická zkušenost.