Mieruko-chan

Miko Yotsuya si užívala středoškolský život, ve kterém noční hororové programy sloužily jen jako zábava a rozptýlení ... až do dne, kdy se tak nějak staly její každodenní realitou. Miko totiž z ničeho nic dokáže vidět to, co většina ostatních lidí ne ... a duchové, na které naráží prakticky všude, jsou oproti trapným hororovým programům trochu jiné kafe. To ji dovedlo k odvážnému rozhodnutí - nikdy, nikdy, NIKDY, za žádnou, ale fakt za žádnou cenu na sobě nedát znát, že je vidí, prostě dělat, že neexistují, nezávisle na to, jak moc děsiví jsou. Jedině tak jí ty šílené hrůzy dají pokoj. Ovšem i když předstírá, že neexistují, pořád vidí, jak obtěžují lidi kolem ní, především pak její nejlepší kamarádku, věčně hladové sluníčko Hanu. A tak se Miko ze všech sil snaží pokračovat v životě tak, jako by se nic nezměnilo ... i když se jí často chce strachy brečet.

Vzhledem k tomu, že Mieruko-chan začala vycházet začátkem října, byla pro mě takovým spooktoberovým must-see. A bavila mě fakt moc, dokonale spojuje horor s komedií (jen tedy ten občasný fanservis si myslím být úplně nemusel, ale bez toho už by to holt asi nešlo, bohužel). A i když by člověk asi určitě nechtěl být na jejím místě, občas se člověk prostě nemůže nesmát. :D Neméně skvělý je i tematický opening a ending, a celé je to takové dost aestheticaly pleasing (vizuály postav, barvičky a tak). Do podzimních dní naprosto ideální pokoukání. :3