Midsommar v plném květu

Jelikož je to už docela dlouho, řekla jsem si, že bych mohla zase jednou dát vědět, že ještě žiju. Tedy, mohli jste si to domyslet z těch recenzových článků, ale ty by mohly být přednastavené, že jo ... takže hello, but not from the other side.

Jelikož tu tenhle koncept mám rozepsaný už fakt nějakou dobu, prakticky všechna tahle kvítka už jsou dávno odkvetlá (oranžová amarylka kvetla letos úplně premiérově). Ale místo máků (které tady ovšem letos všude v okolí byly fakt epické, to chladné jaro jim očividně prospělo) už pomalu začínají vykvétat lilie, takže zase bude barev habaděj.

Přežila jsem supertropy, i když mě to fakt stálo hodně námahy (hlavně ty extrémní noci, to byl fakt humus ... obzvlášť, když se k tomu přidal ve dvě ráno lov mé odvěké šustící letní nemesis - velkého komára 🦟) a vzhledem k tomu, že léto teprve začalo, trochu se děsím toho, co bude následovat (obzvlášť, když jeden den ve tři v noci sundávám z balkonu petúnii s muškátem, které div neodletí, protože prší vodorovně a fouká tak, že si připadám jak při záběrech z hurikánu, a druhý den se opačným koncem republiky prožene tornádo :'D). Od těšení se na podzim mě ale prozatím dostatečně rozptyluje úroda domácích jahod (sice nejsou velké, ale zato je jich hodně) a cukrového hrášku nebo buřty pečené na ohni. Když se dají péct buřty na ohni, není ještě tak, aby hrozilo samovznícení. Jen z těch bouřek teď budu mít ještě nějakou dobu docela strach.

A taky se musím pochlubit svým nejnovějším přírůstkem. Už víc jak rok jsem si žádnou novou Popku nepořídila, ale když vyšly ke Corpse Bride, bylo mi jasné, že Emily u mě prostě jednou skončí, protože bych si to jinak vyčítala do konce života (je to jeden z mých absolutně nejmilovanějších charakterů). Před týdnem jsem to konečně zrealizovala, a jsem fakt ráda, protože je to to snad ta nejnádhernější a nejpropracovanější Popka vůbec, jen se podívejte na všechny ty detaily. 💀💙

A taky si račte všimnout, jak jí to sluší u té mé překrásné vesmírné petúnie, která se kouzelně rozrostla. :3 Ta fotka vlastně dokonale vystihuje můj věčný inner struggle mezi roztomilým na jedné straně a trošičku morbidním na té druhé (víte, jak je to s těma dvěma vlky, tak u mě je jeden z nich fluffy třpytivý pastelový a druhý witchy dark af halloweenský) ... a tak jdu většinou zlatou střední cestou roztomile morbidního.