Sakuřino doupě

Jelikož je to už docela dlouho, řekla jsem si, že bych mohla zase jednou dát vědět, že ještě žiju. Tedy, mohli jste si to domyslet z těch recenzových článků, ale ty by mohly být přednastavené, že jo ... takže hello, but not from the other side .

We'll save your heart Do našeho světa, ve kterém bují negativní emoce, je vysláno pět vílů z nejsilnějších klanů, aby sbírali "náklonnosti," které udržují v chodu jejich vlastní svět. Jejich útočištěm je Bar F a pod identitami běžných středoškoláků a barmana se setkávají s různými klientkami něžného pohlaví, které tíží temnota v srdci, a nabízejí jim, že jim s jejich problémem a tím, kdo jej má na svědomí, pomůžou. To jediné, co si žádají na oplátku, je jejich srdce. Ale je všechno opravdu takové, jaké se zdá? A co je to, co chlapci nevědí a co se před nimi snaží utajit?

Město Orth se nachází v kráteru doslova namáčknuté na okraje Propasti sahající tisíce kilometrů do hlubin Země. Propasti, u které nikdo neví, kde se vlastně vzala, ani co leží na jejím dně. Ví se však to, že je plná artefaktů z dávno minulých dob (ačkoliv nikdo neví, kdo a jak je tam zanechal), že je rozdělena na několik úrovní se zcela odlišnými biotopy (včetně flóry a fauny) a u těch nejnižších je prakticky nulová možnost, že by se člověk někdy mohl vrátit zpět na povrch, a to nejen kvůli takzvanému prokletí Propasti, které na člověka na každé úrovni působí jinak. Jen ti nejodvážnější a nejzkušenější průzkumníci, takzvané Bílé píšťalky, kteří jsou na povrchu oslavováni jako hrdinové, dokázali sestoupit do nižších úrovní a vynést z nich vzácné artefakty. Jednou z legendárních Bílých píšťalek byla i Lyza zvaná Ničitelka, matka dvanáctileté Riko, od jejíhož posledního sestupu uplynulo deset let a od té doby o ní nejsou žádné informace. Riko, která ze všeho nejvíc touží jít ve stopách sv...

Himeno Toyokawa se spolu s otcem stěhuje do Tajimi, rodného města své zesnulé matky, které je proslulé svou keramikou nazývanou Mino. Není tedy divu, že i její nová škola má svůj klub keramiky, do kterého Himeno doslova dotáhne akční spolužačka Mika poté, co Himeno první školní den přinese do školy několik keramických hrnků, které kdysi vytvořila právě její matka, s cílem udělat reklamu jejich nové rodinné kavárně, a zjišťuje, že její matka byla, co se keramiky týče, doslova místní celebrita. Himeno se tedy rozhodne její odkaz následovat a pod vedením zkušené spolužačky Tooko vytvořit svůj vlastní kus do soutěže v keramice. Jen ještě vymyslet, co by vlastně chtěla vytvořit ...

Postapokalyptický svět, který má za následek jeden malý nově objevený virus (jak příhodné), který zdecimoval lidstvo, a rozkošní malí mutantíci se zvířecími atributy, kteří se začali rodit zrovna v době, kdy se začal šířit a kteří jsou pro většinu zfanatizovaných zbytků lidstva lovnou zvěří ... tohle mě bavilo fakt hrozně moc, i těmi nádhernými scenériemi a hudbou. I když tedy můžu říct, že po zkušenostech a realitě posledních dvou letech mě u některých scén (se všemi těmi milými sousedy) mrazilo podstatně víc, než dřív (dřív bych to prostě brala jenom jako sci-fi). Jen bych teď dost potřebovala druhou řadu, ideálně hned teď. :')

Ryo Amakusa je typický okouzlující hezounek a playboy s dobrou prací, který vztahy se ženami nebere vážně. Když ale jednoho deštivého rána v metru málem spadne ze schodů, svým deštníkem ho zachrání cizí dívka. Dívka, se kterou se ještě toho dne znovu potká, a to rovnou doma - ukáže se totiž, že je to spolužačka ze střední a nejlepší kamarádka jeho sestry Rio, Ichika. A co víc, když se jí svým typickým způsobem pokouší poděkovat (tj. na férovku jí nabídne sám sebe), místo toho, aby mu padla k nohám jako všechny ostatní ženy, ho zhnusená Ichika pošle do háje s tím, že je creep. Každý normální člověk by to bral jako jasný signál toho, že má zařadit zpátečku, ovšem Ryo se do oprávněně zděšené Ichiky okamžitě zamiluje a k její velké radosti ji začne zahrnovat dárky a nevyžádanou pozorností, čehož si náležitě užívá Rio, protože co je lepší, než aby se váš bratr snažil sbalit vaši nejku, že jo. Jenže jak plyne čas a Ichika má prakticky na dlani možnost jít do vztahu s někým, s kým ji spojují...

Možná už přicházím tak trochu s křížkem po funuse, ale vzhledem k tomu, že mám pro trochu znepokojivé, ale hodně silné filmy trochu slabost (viz Kokuhaku  pár let nazpátek), potřebuji ze sebe ty dojmy dostat. Ale o čem že je vlastně řeč? O počinu jménem Promising Young Woman .

Znáte takový ten pocit, kdy odkvetou šeříky, začnou pomalu kvést vlčí máky a chrpy, a vy se ze dne na den přepnete z jara na léto? Tak přesně teď je na něj ten správný čas, přátelé, protože kdy jindy, než tehdy, když prakticky vyměníte pršiplášť za krátký rukáv. 😎🍹