Made in Abyss

Město Orth se nachází v kráteru doslova namáčknuté na okraje Propasti sahající tisíce kilometrů do hlubin Země. Propasti, u které nikdo neví, kde se vlastně vzala, ani co leží na jejím dně. Ví se však to, že je plná artefaktů z dávno minulých dob (ačkoliv nikdo neví, kdo a jak je tam zanechal), že je rozdělena na několik úrovní se zcela odlišnými biotopy (včetně flóry a fauny) a u těch nejnižších je prakticky nulová možnost, že by se člověk někdy mohl vrátit zpět na povrch, a to nejen kvůli takzvanému prokletí Propasti, které na člověka na každé úrovni působí jinak. Jen ti nejodvážnější a nejzkušenější průzkumníci, takzvané Bílé píšťalky, kteří jsou na povrchu oslavováni jako hrdinové, dokázali sestoupit do nižších úrovní a vynést z nich vzácné artefakty. Jednou z legendárních Bílých píšťalek byla i Lyza zvaná Ničitelka, matka dvanáctileté Riko, od jejíhož posledního sestupu uplynulo deset let a od té doby o ní nejsou žádné informace. Riko, která ze všeho nejvíc touží jít ve stopách své matky a stát se Bílou píšťalkou, má jako Červená píšťalka, nováček, povoleno spouštět se pouze do nejbezpečnější nejvyšší úrovně. I přesto jí jednoho dne zachrání život záhadný robot v podobě malého chlapce. Jelikož si nepamatuje nic o sobě ani o své minulosti, natož jak se vůbec dostal do nejvyšší úrovně, Riko ho pojmenuje Reg a propašuje do Orthu. Je totiž přesvědčená, že technologie, která Rega stvořila a kterou disponuje, musí pocházet z nejhlubších úrovní Propasti. Když se na povrch dostane Lyzina píšťalka spolu se zvláštním dopisem, Riko s Regem se rozhodnou na vlastní pěst sestoupit až na samé dno Propasti, aby získali zpět to, co ztratili, ať už vzpomínky nebo matku ... a aniž by měli jistotu, že se ještě někdy vrátí. Propast má totiž v rukávu své vlastní triky a ne všechno je takové, jaké se zdá.

Tohle anime by mělo všechno, zajímavý námět, strašně pěkné vizuální provedení (ty propastní krajiny a potvory jsou prostě chef's kiss), zvraty a mindfucky jak prase (tak trochu styl Shinsekai Yori), nebýt jednoho nešvaru, který mi to celé téměř ustavičně kazil. Nemůžu si pomoct, ale autor dost očividně trpí fakt HODNĚ silným loli komplexem, protože takhle sexualizované (a myslím, že naprosto zbytečně) děti (které navíc díky všemu tomu moe vypadají ještě mladší, než jsou) jsem snad ještě nikdy neviděla ... jen slovíčko ochinchin tady zaznívá mnohem častěji, než by mi bylo milé. :'D Jelikož mám ale stále i po filmu (který už byl ale fakt suverénní psycho o_O) víc otázek, než odpovědí, rozhodně hodlám pokračovat dál. Jen je to skutečně faktor, který mi u sledování je docela dost nepříjemný a věřím, že nejen mě. ^^"