Tumáš kytku, ty dobytku

Nemáte pocit, že ten duben doslova protekl mezi prsty? Přijde mi, že Velikonoce byly včera, a ony už klepou na dveře Čarodějnice. o_O Ale co jsem koukala do archivu, tak vloni touhle dobou jsem ohledně dubna měla úplně stejné pocity ... takže to už asi holt bude tou covidí dobou. Nebo prostě aprílový měsíc? Kdo ví.

Připadám si jak papiňák těsně před výbuchem, a to v poslední době častěji, než by mi bylo milé. Celá tahle pitomá táhnoucí se situace ze mě vysává zbytky pozitivity a bohužel přiživuje osobnostní rysy, u kterých jsem doufala, že už zůstaly pohřbené v minulosti. Ten každotýdenní stres v den testování rodiče, špatný spánek (ani nemusí být zrovna superúplněk, i když růžový) a navrch ještě "spolehlivost" vyfasovaných antigenních testů asi jako u té sušenky štěstí (aneb už druhá falešná pozitivita) vyrovnanému psychickému rozpoložení fakt nepomáhají. Být většinu času jak na trní asi fakt není úplně k a nerada bych zase musela začít zobat zelené lentilky, abych se uklidnila. :/

Radost mi dělají alespoň ty ranní cesty na němčinu, které jsou na jaře prostě kouzelné. Nikde není prakticky ani noha (win-win), všude to kvete, v parku vám nad hlavou zpívají jarabáci (pokud se vás zrovna nesnaží vystrnadit z chodníku nasraný kos a div na vás nepořádá nálety), veverky by zase pomalu žraly z ruky a to samé i labutě, kterých teď bylo na velkém rybníce neuvěřitelných čtrnáct. *-* A taky šmelení kvítek. Kopřiva prošla radikálním sestřihem (protože zabírala už prakticky celé okno a nebyla pěkná, ale už začíná obrůstat), takže jsem zakořeněné aplégry směnila s Radkou za slaměnky, u kterých si nemyslela, že jí vzejdou všechny. :D Kvítka prostě člověku hned prozáří den. :3

Těším se, až začnou kvést plné sakury. 🌸 Ty první jednoduché, které už kvetou, se totiž nacházejí buď a) přímo u mobilní šťourárny (na druhou stranu, alespoň člověk tu frontu čeká ve vysoce estetickém prostředí) nebo b) na pozemku u hnědočechů (dokonce dvě, dodnes nechápu, proč je museli dát zrovna tam) a ani jedna z lokalit není úplně atraktivní a fotogenická, co si budeme. Malé radosti jsou stále velmi důležité. Fakt bych byla už moc vděčná, kdyby se ty intervaly mezi stresovými eventy zase začaly trochu prodlužovat, a ne zkracovat.