Banana Fish

Na první pohled je Ash Lynx se svými blond vlasy a pronikavě zelenýma očima jen neobyčejně krásný mladík. Ovšem zdání klame. V pouhých sedmnácti letech je vůdcem vlastního pouličního gangu a oblíbeným mazlíčkem nechvalně známého mafiánského kmotra Dina Golzine, který ho našel v ulicích New Yorku jako malého kluka, který utekl z domova, a vychoval k obrazu svému. Ovšem když se Ash na vlastní pěst pouští do pátrání po tom, co znamená "Banana Fish", jediná dvě slova, která je od návratu z vojenské mise v Iráku schopný opakovat jeho starší bratr Griffin, Papa Dinovi se jeho šťourání zrovna moc nezamlouvá a do podzemního baru, který Ash používá jako svůj úkryt, posílá své muže ... a tady přichází na scénu japonský fotograf Shunichi Ibe se svým mladým asistentem Eijim Okomurou, kteří se v onom baru zrovna vyskytují, protože chystají reportáž o newyorských pouličních ganzích. Pokud vám připadá, že už teď má Eiji poměrně blbý den a přišel k tomu jak slepý k houslím, Dinovým mužům se ho po přestřelce v baru podaří spolu s jedním Ashovým přítelem unést. A i když se ti dva prakticky vůbec neznají a jsou rozdílní jak oheň a led, Ash ví, že toho jen o chlup staršího kluka, který se pohybuje v úplně jiném světě než on, musí zachránit. Kromě toho, poté, co si oba dva v nebezpečném prostředí ulic a mafií navzájem život zachrání několikrát, není nic, co by pro toho druhého neudělali ... jenže Eiji se svým velkým měkkým srdcem se stává Ashovou Achillovou patou, což nakonec může mít fatální následky. Pro oba dva.

Tak tohle byla trochu jiná soda než nějaké Banánové rybičky Haliny Pawlowské. Mafie, pouliční gangy, drogy, obchod s bílým masem, pedofilie, znásilnění, násilí na dětech, experimentování na lidech ... to je jenom slabý výčet toho, čeho se vám v Banana Fish dostane. Fakt to není nic pro čajíčky a slabé povahy, což ale nic nemění na tom, že je to sakra skvělé anime. Jen vám z něj asi bude trochu nanic, takže nic moc na odpočinkové sobotní dopoledne (vím, co říkám ... první díl jsem viděla někdy na konci dubna loňského roku a pak jsem se k němu odhodlala až teď). Od druhého endingu, který je jen tak mimochodem hudebně naprosto boží, jsem měla takový nepříjemný foreshadowing pocit, že mě tohle anime tak trochu rozbije ... a asi rozbilo, no. T^T A teď mě prosím omluvte. Jdu se stočit pod svou fluffy růžovou jednorožčí deku a plakat. A vy se na něj zatím hezky podívejte, ať netrpím sama.