Happy new fear

Vánoce jsou fuč, Silvestr je fuč ... a fuč jsou vlastně už i Tři králové, hups. No jo, 2021 vládne už nějakou chvíli a jelikož zatím vládne dobře (tj. mám práci a rodič už je zcela zhojen, díkybohu), zachtělo se mi zase jednou blogískovat.

Odchod starého a příchod nového roku jsem nakonec strávila asi nejlepším možným způsobem v rámci možností - s veselým džusem (s vodkou), om nom nom domácími jednohubkami a chlebíčky (někdo přišel s tím, že česnekovka je vlastně ideální social distancing jídlo), Cimrmanem a Pomádou (nebýt té Pomády, asi bych šla spát už v deset) a v půl jedné už hezky v pelechu. I ten šampus počkal až na Nový rok odpoledne, a nestalo se vůbec nic.

Ale teď už k tomu, proč tenhle článek vlastně píšu. V úterý jsem si totiž v Zásilkovně vyzvedla posledního lehce zpožděného Ježíška. A že to nebyl jen tak nějaký Ježíšek, protože kromě kazetky krásně vonící řecké přírodní kosmetiky na mě vyskočilo něco, co jsem absolutně nečekala - figurka Kuramy. Nádherná, velká, proper licencovaná anime figurka mého forever anime husbanda z Yu Yu Hakusho. V první chvíli jsem fakt jenom zalapala po dechu a v té druhé začala pištět, protože ... KURAMA!!! *A*

(předstírejme, že jsem si v tom svém nadšení všimla dřív, že jsem mu ten bič do ruky narvala obráceně, takhle by se s ním asi nedalo úplně zacházet ^^")

He's beauty, he's grace, he'll Rose Whip you in the face 🌹🌹🌹

Už chlapec hrdě stojí v "japonské" poličce, alespoň jsem měla konečně pádný důvod uklidit ty div se nerozpadající shity, které Mangashop označoval za anime figurky, do krabice (kromě chlapců z Free!, ti se povedli). Je to vtipné, když jsem si uvědomila, že jako dítě jsem hrozně toužila po kloubové Barbie, a teď tady mám tak trochu armádu Monsterek. Že jsem kdysi hrozně toužila mít alespoň jednu Popku, když tady ještě nikde nebyly a vídala jsem je jenom různě po internetu, a teď mi okupují prakticky celou knihovnu. A co se týče těch fakt pěkných a propracovaných anime figurek ... vida, taky se mi to nakonec splnilo. :3 Jen si na některé věci člověk musí umět počkat. :)

I když jsem tedy hlavně na toho Silvestra pociťovala fakt akutní smutek z nedostatku reálného kontaktu se svým druhem, dalo by se říct, že jsem se s minulým rokem rozešla tak nějak v míru a s pocitem, že si nic nedlužíme. Pořád v tomhle ohledu doufám v lepší zítřky. A ve wiččí šopingy. Nakupovala bych, až bych brečela. :'D