CEO roztomilých věcí

Ten letošní leden je takový zvláštní, houpačkovitý ... asi jako počasí. Jeden den ráno mrzne, odpoledne už je jak na jaře, včetně zpívajících ptáků, aby o dva dny později prakticky celý den nepřestalo sněžit. Rok s covidem už mě nějak vyčerpává a unavuje. Už to zkrátka všechno trvá moc dlouho a je to smutné, že už si pomalu přestávám pamatovat na to, jak vlastně vypadalo normální jaro, kdy si člověk mohl jít normálně sednout na kafe, nebo se prostě jenom sejít ... a to třeba i víckrát za měsíc, neuvěřitelné! Aspoň ta němčina, ta mě ještě trochu drží nad vodou. Jak rychle přestaneme vnímat idylu, kterou prožíváme, dokud o ni nepřijdeme ...

Ale teď z trochu pozitivnějšího soudku. Po dlouhých letech rozhodování jsem se konečně rozhoupala a pořídila si elektronickou čtečku. A ačkoliv ji nemám prakticky ještě ani týden a nebyla to úplně levná záležitost, už teď můžu s jistotou říct, že to byla jedna z nejlepších investic (a nejen proto, kolik anglických e-booků mám nakra- ... ehm, nastahovaných). V pouzdru, které jsem si k ní pořídila (a ještě si ho vyzdobila tou čupr Kruťáckou nálepkou od Míši), navíc vypadá prakticky jako skutečná knížka, a prostě ji miluju. Až se zase bude dát pořádně někam jezdit, bude to nejlepší parťák. 🤎

Nechci znít jako pinda, ale fakt už mi hodně citelně schází možnost nechat se ostříhat. Naposledy jsem byla někdy začátkem července, na podzim jsem to už nestihla, před Vánoci taky ne, protože byly jiné starosti, a když jsem byla konečně objednaná na začátek ledna, soudruzi si zase řekli ne. A vzhledem k tomu, že jsem byla zvyklá chodit cca jednou za tři měsíce, abych si ten svůj sestřih udržovala v reprezentativním vzezření, díkybohu za čepicové počasí, protože už zcela vážně začínám připomínat roztřepené koště ... nehledě na to, že se s tím už nedá dělat prakticky nic jiného, než to stáhnout do culíku, ve kterém vypadám jak ulíznutý debil. Ještě, že jsem tu vyhrabala jakýsi vlasový olej na roztřepené konečky, který by mi třeba mohl ty mé vlasy 3 a více z 1 trochu zacelit (když už nic, tak alespoň pro ten pocit). A to ani nemluvím o tom, že jsem se na stará kolena (snad) naučila používat tužku na obočí a poprvé v životě jsem použila tvářenku.

Celá tahle situace nás nutí dělat zajímavé věci.

Nové obzory, heh.