Baby, it's cold outside

Když jsem se včera večer tak dívala z okna do dvora, říkala jsem si, že jsem si (možná bláhově, ale kdo ví) myslela, že to už víckrát neuvidím - to, aby večerní obloha byla oranžová. Je to vlastně jenom kombinace mraků a oranžových městských lamp, takže je to vlastně tak trochu světelné znečištění, ale stejně je to něco, co v takové míře jinde než ve městě zkrátka vidět nemůžete. Navíc mám tenhle jev odjakživa tak nějak spojený se zimou. Protože když k tomu ještě leží sníh, je to ještě o chlup lepší. :3

Po letech je konečně v lednu pořádná zima, jakou si pamatuji z dětství a jak by prostě měla vypadat, a je to neuvěřitelně boží. 💙🤍 Ze středy na čtvrtek to sice byl solidní blizzard a Radka mi v podhůří zapadala natolik, že nebyla schopná dorazit na němčinu, ale to křupání pod nohama a štípání na tvářích (pokud zrovna nemusíte mít roušku, že jo), to prostě nemá chybu. Člověk o to víc dokáže ocenit, když se vrátí vymrzlý ze zámeckého parku, kam byl dát staré vlašáky pro veverky a zrní pro ptáčky, hezky do tepla. I ten rozehřívací svařák z domácího višňáku vydolovaného z hlubin spíže najednou chutná ještě o chlup líp. A když k tomu máte ještě ten den dopoledne pečenou štólu, máte skoro pocit, jako kdyby přeci jenom byly bílé Vánoce. ❄️

Vždycky takhle začátkem roku mám hroznou chuť něco dělat, zkoušet ... a taky mívám chuť na matchu. Možná je to tou zimou a celkově nedostatkem chlorofylu, ale zkrátka přijde okamžik, kdy mi představa toho velkého shakeru (růžového, samozřejmě), který jsem před lety dostala k Vánocům, plného zelené tekutiny přijde prakticky neodolatelná (lol, zním jak kytka, ale je to tak). A i když letos něco fyzicky koupit není zatím pořád není jen tak, zdravá výživa díkybohu nezklamala a můj chlorofylový deficit je plně uspokojen. A s Divnou planetou (která je totálně kute a potřebujete ji) je alespoň na nějakou dobu uspokojena i moje potřeba šopovat.