Mor a cholera

To je tak, když vlivem debilních skoků počasí nastydnete a chytnete rýmu, vlivem toho, jak celý den smrkáte a teče vám z nosu, přestanete na chvíli cokoliv cítit a ještě se do vás před večeří dá trochu zimnice, a váš už paranoidní, vyschízovaný a zmasírovaný mozek si usmyslí, že to není nachlazení, ale že určitě máte covid ... jó, o víkendu byla sranda. :'D

Ale ona byla sranda už předtím. Jak už jsem tady jednou psala, v půlce července jsem v notebooku měnila nafouklou baterku. Někdy koncem předminulého týdne jsem si úplně náhodou všimla, že i když je píchnutý v napájení, procento nabití pomaloučku polehoučku ubývá, ale zpátky nahoru nevyleze. Zkusila jsem jinou nabíječku, nic. Zkusila jsem jinou zásuvku, nic. Tak šel notebook zase k doktorovi. Samozřejmě, že tam ho přes noc dobili na 100%, ale silnější nabíječkou, protože na tu přímo pro něj prý hlásil, že je příliš slabá. Plně nabitý notebook jsem si tedy donesla domů, dočasně ho píchla do své slabé nabíječky s tím, že si tedy objednám silnější, pokud to vyřeší problém. To bylo v pátek. V sobotu v jednu chvíli spadnul na 99% s tím, že za 18 minut se plně nabije ... co myslíte? Samozřejmě, že se dobil se a od té doby drží, jak kdyby nic. Nevím, absolutně netuším, ale jsem ráda. A odklepávám to na zuby, protože ty nehoří.

Celkově je tenhle podzim zatím trochu zvláštní (taky trochu retro, protože vychází reboot Higurashi no Naku Koro ni a nová generace Inuyashi, obojí kupodivu dost fajn) a taky děsivý, i když ne tím správným halloweenským způsobem, ale spíš existenciálním. Dost mě přemáhá pocit, že už si nemůžu být jistá fakt vůbec ničím. Proto jsem si dneska po němčině hnala na stále odkládané dýňové latté (basic witch problemky), protože s Míšou se na něj v nejbližší době očividně společně nedostaneme. A taky jsem si objednala dýňové víno aneb halloweenský speciál Rybízáku. Dýňových věcí není nikdy dost.

Nelíbí se mi, kam tohle celé začíná směřovat, ani v nejmenším se mi to nelíbí. Ale dokud to půjde, budu tahat z parku kaštany, příliš krásné na to, abych je nechala jen tak ležet na zemi, nacpané do plátěnky, pěkně vybarvené listí z javoru nebo zlatou dubovou větvičku i s pár žaludy, kterou ulomil vítr a která je úplně ideální do vázy jako dekorace. A budu se snažit, aby na mě tenhle strašnej rok přestal zase tolik padat.