Shiki

Hinamizawa už je pasé ... vítejte v Sotobě, bohem zapomenutém místě uprostřed lesů, s populací jen něco málo přes tisíc obyvatel. Všudypřítomná nuda, dodržování starých tradic a zvyků, stále se opakující stereotyp a drby starých bab, které nemají nic lepšího na práci ... to jsou důvody, proč patnáctiletá Megumi Shimizu tak zoufale touží odejít pryč. Jedinou věcí, kterou má na vesnici ráda, je Natsuno Yuuki, do kterého je zamilovaná tak moc, že den co den sleduje jeho okno. Ačkoliv je spojuje stejná touha po odchodu ze Sotoby (Natsuno se přistěhoval z velkoměsta, takže, stejně jako Megumi, považuje obyvatele za burany), Natsuno Meguminy city naprosto ignoruje. Vše se začíná měnit v okamžiku, kdy se do honosného, zámku podobného sídla na okraji vesnice zvaného Kanemasa, uprostřed noci nastěhují noví majitelé, elegantní rodina Kirishiki, manželé Seishirou a Chizuru s malou dcerkou Sunako, která údajně trpí alergií na sluneční světlo, stejně jako její matka. Megumi, kterou naposledy viděli mířit právě směrem ke Kanemase, je pohřešovaná. Když se jí vesničané vydají hledat, najdou jí v bezvědomí ležet v lese. Její stav naštěstí není vážný, jak konstatuje Toshio Ozaki, místní lékař, a brzy by měla být v pořádku. O to větším šokem je, když Megumi po pár dnech umírá na selhání srdce. To ještě nikdo netuší, že je jen první z mnoha dalších. Vesnicí se totiž začíná šířit jakási podivná epidemie. Příznaky jsou vždy stejné - anémie, nedostatek železa, únava a následně smrt způsobená selháním vnitřních orgánů. Toshio začíná být zoufalý, jelikož umírají stále další a další lidé, příbuzní, přátelé, často postupně i celé rodiny a příčina smrti mu pořád zůstává nejasná; mrtví vždy ztratili obrovské množství krve, ale bez jakýchkoliv příznaků vnitřního nebo vnějšího krvácení. Co když nám ale nezbyde jiná možnost, než se ze světa logiky přesunout do světa nadpřirozena? Co když dvě malé ranky, které se nacházejí na těle každé z obětí, vlastně vůbec nejsou od hmyzu? Není podezřelé, že ona epidemie vypukla krátce po příchodu nových obyvatel? A proč má Natsuno děsivý pocit, že ho Megumi, ačkoliv dávno po smrti, pořád sleduje? Pár všímavějších jedinců, jmenovitě právě Natsuno, doktor Toshio a mnich Seishin, si začíná skládat všechny souvislosti dohromady, aby došlo k závěru, že na povídačkách o nemrtvých, shiki neboli mrtvých démonech, jak je ve svých románech nazval Seishin, bude přeci jenom něco pravdy. Jak s nimi ale bojovat? Jejich počet se oproti ještě živým vesničanům, kteří ale nevěří nebo spíše věřit nechtějí, začíná rapidně zvyšovat. Vše neodvratně schyluje ke střetu mezi oběma stranami. Ale jsou vlastně shiki tak špatní? Vždyť jenom dělají přesně to samé, co dělají lidé - zabíjejí pro potravu, proto, aby přežili ...

S čistým srdcem můžu říct, že z novějších anime, se kterými jsem měla tu čest, řadím Shiki jednoznačně k těm nejlepším. Může se vám zdát, že vše ze začátku až moc připomíná Higurashi no Naku Koro ni, ale uvidíte, že to není pravda. Spíš než jako horor bych ho označila jako thriller, protože mrazivých okamžiků je tam vážně habaděj. Stejně tak bych ho přiřadila i k psychologických anime, protože vás bude nutit řešit otázky, kdo je tu vlastně ten špatný, pohled na situaci z obou stran barikády, z obou stran, které se snaží jenom přežít. Styl kresby se mi líbil, tvůrci se obzvlášť vyblbli na účesech postav, které jsou někdy vážně neuvěřitelné, až technicky nemožné. :D Za tak trochu nevýhodu považuji to, že prakticky u každé postavy, která se třeba jen mihne, jste seznámeni s jejím jménem a povoláním, což má za následek, že za chvíli už se v nich absolutně neorientujete ... ale i to se dá přežít, v hlavních postavách se dá zorientovat dobře. Obrovský bod má pak hudba, která dokonale doplňuje situace, nádherná, ale ve většině případů také hrozně smutná, ale on tu člověk moc vysloveně veselých věcí nenajde. Musím říct, že jsem se ještě nedostala ke konci, ale mám takový nepříjemný pocit, že budu brečet ... a to hodně.