Dog Days

Když mě dnes ráno po probuzení přivítala mokrem vonící mlha (včera totiž konečně po dlouhé době alespoň trochu sprchlo, díkybohu za to), zcela automaticky mi v hlavě na pár vteřin zablikala kontrolka PODZIM. Ano, jsem si moc dobře vědoma toho, že je stále ještě červenec, ale už se to začíná lámat a ta pozdně červencová a raně srpnová rána už jsou něco jiného. Psí dny už zkrátka voní jinak než začátek léta.

I když je tu (a letos tedy obzvlášť) sucho takové, že i tráva na zahradě spíš připomíná seno (a do pítka se chodí ráchat sup maxi neboli sojka), balkonová džungle mi letos fakt dělá radost. Máky mi sice nějaká kurva vytrvale žere, takže nevím, jestli ty poslední poupata vydrží a vykvetou, ale levandule se má k světu, durman začíná krásně obrůstat a lichořeřišnice, která už prakticky kolem většiny zábradlí stačila udělat živý plot, má první květ. Takový ten krásně zářivě oranžový. Na to, že to byla taková už fakt obstarožní semínka, u kterých jsem si říkala, že budu ráda, když mi vzejde alespoň něco, mi fakt dělá radost. :'3 A to jsem ještě na němčině neočekávaně vyfasovala z pecky vypěstovaný keříček mandarinky a zamiokulkas (který byl přejmenován na zemní kulku, don't ask). Ale co, rostlin člověk nikdy nemůže mít dost. Rostliny jsou kamarádi. ♥

Lupina je tak trochu šmejd, co v přírodě vytlačuje všechno ostatní, ale když ona je tak pěkná