Claymore

Vítejte ve fantastickém středověkém světě, kde si na člověku doslova smlsne kdejaká havěť. Tou havětí mám na mysli dost ohavné bytosti zvané Yoma, které se živí lidskými vnitřnostmi a co víc, dokážou se maskovat v lidské podobě, takže obyčejný smrtelník nemá sebemenší možnost je poznat. Jediný, kdo dokáže Yomu zlikvidovat, jsou světlovlasé bojovnice ve stříbřitých brněních, kterým lidé říkají stříbrooké čarodějnice, pro jejich nelidské stříbrné oči, nebo Claymore, podle obrovských mečů, které s sebou nosí. A lidé z nich mají respekt, vlastně z nich mají dost velký strach. Claymore totiž nejsou tak úplně lidé a lidmi jsou považovány za stejná monstra jako Yoma. Dalo by se říct, že byly bezejmennou organizací stvořeny jako zbraně, jsou z poloviny lidé a z poloviny Yoma. A to je právě to, díky čemu jsou schopné Yomy poznat i v lidské podobě, jelikož dokáží vycítit Yoki, sílu Yomy a využít část své vlastní Yoki, díky které jejich stříbrné oči zezlátnou a jejich schopnosti se ještě zvýší, k tomu, aby je zničily. Všechno má ale svůj háček. Lidská část Claymore neustále bojuje s tou druhou, aby si zachovala svou lidskost, protože hranice mezi lidskou bytostí a monstrem je víc než křehká. Pokud Claymore překročí svůj limit a využije příliš mnoho Yoki, ztratí schopnost vrátit se zpátky do lidské podoby a změní se v bytost, které se říká Nenasytný žrout nebo také Probuzený, bytost se stejným apetitem jako Yoma, ale mnohem silnější. Existuje ještě jedno pravidlo, které jako jediné dává lidem důvěru, že jsou Claymore na jejich straně. Claymore nikdy nesmí zabít člověka, ať jsou okolnosti jakékoliv. Pokud tedy nechce přijít o svou vlastní hlavu. Celý příběh se pak točí především kolem jedné konkrétní Claymore jménem Clare, kterou na její cestě doprovází chlapec jménem Raki, kterému Yoma, kterého Clare zlikvidovala, zabil celou rodinu a tak se na ni upnul. Clare pak sleduje svůj hlavní cíl - získat hlavu Priscilly, kdysi nejsilnější Claymore, která se probudila a se kterou má Clare z minulosti nevyřízené účty.

Dark fantasy, přesně tak by se dal definovat žánr Claymore. Ono to totiž není tak, že by na zelených kopečcích ržáli jednorožci s duhovými hřívami, ale ony se tu rvou vnitřnosti. Zaživa. A taky se tu sekají ruce a jiné části těla, zkrátka krev tady teče. A souboje. Spousta šermířských soubojů v nadlidských rychlostech. Kresba mi přišla zvláštní už v manze, se kterou jsem začínala, ale tím rozhodně nemyslím, že by byla špatná (ovšem některé Claymore mi silně připomínaly elfí princátka ... ano, mám na mysli Irene ^^") Skvělá je také hudba, která krásně doplňuje jednotlivé okamžiky. Co je ovšem vykresleno vážně perfektně, jsou jednotlivé charaktery. Každá Claymore je jiná, každá má svou osobnost (pravda, některé jsou i tak trochu psycho) a určitou speciální schopnost, kterou využívá ... a také svou minulost. Ovšem nemyslete si, že je celý příběh jenom taková středověká fantasy vyvražďovačka. Má mnohem hlubší myšlenku. Lidé jsou totiž pokrytci a rádi využívají něco, z čeho mají strach jen proto, že je to nějakým způsobem jiné, aby si ochránili vlastní kůži.