Pelešínský Midsommar

Už je to pár let, co jsem Pelešín nezažila v dešti nebo mlze (pokud mě paměť neklame, tak tři), a taky je to jeden z prvních letošních plánů, které korona úplně nezničila, jen se posunul o týden až na konec června. Skvělé bylo i to, že jsme dorazily už v pátek odpoledne a tím pádem měly k dispozici celou sobotu (obzvlášť po necelých pěti hodinách cesty vlakem s rouškou na obličeji).

A i vzhledem k tomu, že naposledy jsme se naživo viděly v půlce února, nedokážu tenhle slet nazvat jiným přívlastkem než kouzelný, protože kouzelný skutečně byl.

Jelikož jsme na místě byly dřív než samotná Gabča, čekaly na nás kouzelné instrukce ohledně toho, jak se máme obsloužit a zabavit. :3

Směnily jsme knížky.

Kávovaly jsme (s letní kávou v termohrních) u studánky v lesích, které ještě zbyly, se stráněmi plnými kvetoucích náprstníků a mravenců, kteří žerou lidské maso.

Čilovaly jsme na balkoně v zapadajícím slunci a vzduchu plném mýdlových bublin.

Dodatečně jsme oslavily troje narozeniny a Midsommar.

Lakovaly jsme si nehty lakem svítícím ve tmě.

Pařily jsme na metalovou verzi Hungry Eyes z Hříšňáku.

Spaly jsme „jak Vietnamci na rohožkách“. :D

Snídaly jsme tu skvělou vegan bábovku, tentokrát s hromadou citronové kůry a máku.

Vyšláply jsme si na větrný Čerchov a nespolkl nás hýkal.

Černohodinkovaly jsme s Enigmou a creepy videi.

Vyhlížely jsme bouřku, jejíž přibližování bylo patrné pouhým okem a která přinesla i kroupy.

Za soumraku jsme mezi loukami, kterými se proháněli srnomuti, slyšely lesní lišky.

Potkaly jsme spoustu fotogenických hub (jedlých i nejedlých), borůvek, lesních jahod a malou sojku alias Supa mini.

Celkově to byl strašně letní a prázdninově působící prodloužený víkend, který mi bude už asi navěky znít jako Mystery of Love. Už teď se těším za měsíc do Placaté země.