Zamyšlení z časů korony

Nevím, jestli z toho mám takový pocit jenom já (doufám, že ne), ale nepřijde vám, že by tahle situace, ať už je jakákoliv, nakonec mohla být alespoň k něčemu dobrá?

Že si někteří lidé třeba začnou trochu víc přemýšlet nad tím, co kupují a že by bylo třeba docela fajn mít doma sichr alespoň na pár dní než žít ze dne na den?

Nebo třeba to, že kafe si můžou udělat doma do vlastního za zlomek ceny toho, na které denodenně stojí fronty, aby si ho mohli vzít s sebou?

Že se zkrátka dokážeme uskrovnit, když chceme (a musíme), a že spoustu těch věcí vlastně až tak nutně k životu nepotřebujeme? Že teď třeba, až to všechno skončí, konečně budeme trochu pokornější a vděčnější za to, co máme a co jsme doteď brali jako samozřejmost?

Bylo by to moc fajn, kdyby jsme se my lidé z té své neuvěřitelné rozcapenosti trochu vyléčili. I kdyby alespoň na chvilku. I ta by byla dobrá.