Jaro protékající mezi prsty

Třešně už stihly prakticky odkvést, stihla jsem jenom ty první nejranější, ale i tak jsem za to ráda. Stejně tak i naše růžová mandloň, kterou už stihlo očesat jednak teplé počasí a jednak pitomý vítr, který fičí prakticky obden a nikdo se o něj neprosil. >:D Pohled z balkonu přes několik dvorů teď začaly zkrášlovat šeříky, nejblíž ten nejtmavší fialový, za ním ten do růžova a úplně vzadu ten klasicky světlounce fialový, šeříkový. Třeba se mi alespoň u nich letos podaří trochu toho voňavého jara nasát, i když přes roušku to úplně není to pravé ořechové, co si budeme namlouvat. A tak pálím čajové svíčky s vůní fialek, které mi přinesl Ježíšek a které jsem si na tohle období schovávala už před koronou. Vidíte, tehdy jsem ani nečekala, že za ně budu ještě šťastnější. Malý kousek voňavého jara uvnitř.

Zrovna včera večer, než jsem šla spát, jsem si ani nevím proč začala projíždět staré příspěvky na Instagramu. Ve výsledku na mě padla taková nostalgie, jako už dlouho ne, ovšem ne taková ta milá, vzpomínací, ale taková ta smutná, svíravá. A snad poprvé v tomhle divnokoronaobdobí na mě s plnou tíhou padlo to, jak hrozně dlouho už to je, co jsem naposledy někde byla a někoho viděla, a to, že vlastně není vůbec jisté, kdy k tomu zase bude nějaká možnost. Jasně, skajpování je fajn a jsem za něj ráda, ale ten pocit toho není takový - prostě to není ono. :< On ten stav vlastně až tak dlouho netrvá, ale pocitově mi to přijde jako sto let. A docela se směju tomu, že vloni touhle dobou byly jednou z mých největších starostí a problémů zakufrované svíčky. ^^"

Ale snažím se fungovat. Přišly mi radosti z DM, pro které jsem se alespoň nemusela honit na prodejnu a zjišťovat, jestli už tam jsou (když jsem byla naposledy, stejně nebyly). A i tady na blogísku se mi s tím novým kute avatarem zase chce být aktivnější. I když už tu prakticky nikdo nezůstal a vlastně ani nevím, jestli to vůbec někdo čte. Píšu si to především pro sebe. :)

Tak zas někdy, dost možná už v květnu.

Doufejme, že ten neproteče mezi prsty tak rychle, jako tomu bylo u dubna.