Tento způsob roku zdá se mi poněkud nešťastným

My totiž jako lidstvo nepotřebujeme mimozemšťany a podobně, my se dokonale zvládneme vyhladit sami. Aneb moje víra v lidstvo byla opět ztracena. A obávám se, že teď už fakt nevratně.


Na jedné straně panika jak při morové ráně a vykoupené všechno, na druhé totální bagatelizace a straně strkání hlavy do písku s tím, že "jE tO pŘeCe jEnOm cHřIpEčKa, tAk cO", nic mezi tím (ale naší generaci nekřivdila, se španělskou chřipkou to bylo úplně stejné ... jen by člověk myslel, že se za sto let dokážeme posunout třeba někam dál).

Skutečně nechápu sobeckost a bezohlednost lidí, ne vůči sobě (kdo chce kam, pomozme mu tam, když by se jeden rok bez lyžovačky v Itálii asi zbláznil), ale vůči svému okolí. Jo, taky jsem měla v následujících dvou týdnech jít na dva plesy. Dneska tu končí jarní prázdniny a když vidím, jak se lidé chovají, odpískala jsem je. Stejně tak jako dvě němčiny v následujícím týdnu. Proč? Protože mám strach. Ne o sebe, ale o lidi, se kterými sdílím obytný prostor a u kterých bohatě stačila loňská chřipka. A v případě plesů se nemůžu zbavit pocitu, že jsem z toho v závěru vyšla jako ta největší kráva a zloun. Ale víte co? Stokrát radši budu zdravá kráva než bezohledná sobecká svině. Štve mě to? Ano, štve mě to, že na letošní rok jsem si naplánovala o trochu víc věcí než obvykle, aby přišla korona a řekla si "NE". Štve mě, že když to vezmu do důsledku, tak letos nemusí být žádný Svět knihy, žádný Animefest, žádná Lázeňská. Květen je teď tak daleko, že si vůbec nedokážu představit, co bude za týden. Štve mě to hodně. Ale pořád mám priority nastavené někde trochu jinde. Říkejte tomu předposranost, jestli chcete. Já tomu říkám pud sebezáchovy.

Přitom by stačily dvě jednoduché věci - nebýt prase a nebýt debil. To bych toho ovšem asi bohužel chtěla moc.

Pardon, ale prostě to muselo ven, už delší dobu. Teď k tomu dozrála ta správná doba. Ale abych nebyla jenom negativní, protože člověk si musí trochu dělat radost maličkostmi, v takové debilní době obzvlášť. Tak tedy všechno nejlepší k dnešnímu dni všem spoluženám. Zasloužíme si to. 💮

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Knížky s nádechem asijských kultur

Přineste hřebíky, už je tady zas