Eeey karantena

Můžu říct, že co se týče zásadních světových událostí odehrávajících se za mého života, s něčím takovým bych nepočítala ani ve snu. :'D A jsem velmi, VELMI ráda, že mám hotové všechny školy a možnost pracovat z domova. Ale i kdybych neměla, tak co se dá dělat?

Najednou jsou paradoxně leden a únor, které bývají takovými těmi nejhnusnějšími měsíci roku, zatím těmi nejkrásnějšími. Venku sice začíná všechno kvést, zelenat se a vonět, jenže v tomhle kontextu to (obzvlášť ve městě) nedokážu tak úplně ocenit. Přišla jsem o dva plesy. Přišla jsem o výlet do okolí Karlštejna. S velkou pravděpodobností přijdu i o ten posunutý Animefest. Můžu být nasraná a rvát si vlasy, ale čím si tím pomůžu? Tak se holt dočasně vracím do té asociálnější bubliny, ve které jsem si lebedila tolik dávných let (a nevadilo mi to).

Berte tu karanténu tak, že konečně máte čas na něco, na co jste ho třeba dřív neměli nebo jste to neustále odkládali a odsouvali. Udělejte pořádný jarní úklid, ať se doma cítíte dobře. Dočtěte knižní resty, ke kterým jste se pořád nemohli dostat. Koukněte se na filmy nebo anime, která se vám nahromadila "na někdy, až bude čas". Konečně vytřiďte ty skříně přetékající oblečením, které už nikdy nosit nebudete, kdy už, když ne teď? Nebo zkuste vyhrabat zbytky látek, jehlu a nit a zkuste si nějakou tu fancy roušku spíchnout sami. Třeba se situace kolem nich teď konečně změní i v Evropě a lidé začnou jejich nošení na veřejnosti brát jako něco samozřejmého, i když bude ve vzduchu lítat třeba "jenom" chřipka.

Berte to jako nutné zlo, které je třeba vydržet, aby se tahle pitomá situace vyřešila a uklidnila co nejdříve. Všichni teď musíme kus něčeho obětovat, tak se k sobě navzájem nechovejme jak bezohledná sobecká hovádka.