Premiérový Placatozemský Silvestr

Posledních pár Silvestrů se se mnou táhla smůla, a nakonec jsem vždycky byla donucená zůstat doma a cítit se pod psa. O to víc jsem ráda, že ten úplně poslední v závěru dekády vyšel, a to ještě poprvé v Placaté zemi. :3

Pondělí začalo klasicky - rychlíkem jsem dojela do Prahy, kde jsme se sešly s Gabčou a dál pokračovaly spolu. Tentokrát jsme už (především po zkušenosti z helouvínění, kdy jsme obě cesty musely stát) měly místenky, takže cesta probíhala podstatně pohodlněji. Dokonce i čugála jela včas, takže chvilku před půl jedné už jsme byly na místě, obligátně nás přivítaly Hana s Krombí a Lucka, a o chvilku později už jsme ve vyvánočněném mobilheimu čajovaly a cpaly se hrozně dobrým obědem (takové plněné přírodní kapsy s bramborákovými kuličkami, opraženým kokosem se sójovkou a uzenou paprikou a všemožnou nakládanou zeleninou k tomu, užrala bych se toho). :3

Krombička domácí ♥

Pak už se tak nějak střídavě čilovalo, kávovalo a čajovalo i nahoře u koček a chodilo ven, dokud nebyl čas večeře a dokud se pořádně nesetmělo a mohly jsme jít pouštět alieny, kteří původně tvořili součást vánočního balíčku, ale byli poněkud neskladní. Každá jsme měla jednoho v jiné barvě a bylo to hrozně kouzelné. :3 Ani jsme nic nepodpálily, takže gut.

Společenstvo fazole na kopečku © Atheira

E.T. letí domů © Sova přepálená

Jelikož venku začala být docela kosa a pěkně jsme vymrzly, daly jsme si koupelnové kolečko a už hezky v klídku jsme řešily čarodějné záležitosti u Hanina strašně dobrého domácího karamelového likérku, a to do za pět minut deset, kdy jsme všechny tak nějak svorně odpadly.

×××

Silvestrovské ráno a i dopoledne bylo jasné, zimní a mrazivé. Snídalo se tentokrát u koček (krásné sobí i nesobí muffinky), pak se vyrazilo na delší procházku do Černobylu (inner joke, ale ono to tam vážně vypadá tak trochu ... radioaktivně). Po obědě jsme začaly pomalý rozjezd Rybízákem s příchutí mango a maracuja, potom nastal čas na spooky videa (bez kterých by to nešlo), pak ještě jedna kratší procházka (po které se dopil zbytek likérku) a hurá na přípravy na večer. K večeři jsme totiž doslova sežraly tak tři talíře jednohubek, tři pytle brambůrků, o zelenině ani nemluvě (pokud jste to ještě nikdy nezkoušeli, zkuste si někdy na jednohubku nebo prostě něčím namazaný chleba dát brambůrek - chutná to fakt neuvěřitelně) a potom až do nějakých deseti se šumivým angreštem hrály Dostihy a sázky (obrovská nostalgie, když jsem si vzpomněla, jak jsme to hrávaly u kamarádky na oslavách narozenin a jak se vždycky hromadně kradly prachy i koně), velmi stylově se Santou, dvěma dinosaury a vydrou místo chybějících figurek. :D No, co vám budu povídat, Hana nás obrala všechny, Gabča kvůli ní dokonce zbankrotovala. :D Ale byla to sranda, ne že ne. :) Posledních pár hodin do půlnoci bylo tak trochu za trest, klidně bych šla spát už v těch deset a většina z nás byla tak trochu mrtvolných. :'D Tak jsem si alespoň notnou chvíli hladila Belličku rozkošně stočenou na posteli (a stálo to i za ten pozdější novoroční alergický záchvat, jak byla roztomilá a vrněla). O půlnoci už jenom následoval přípitek se všemi přítomnými, rychlý výstup do venkovní válečné zóny, sprcha a v jednu hodinu už jsme byly zalehnuté.

×××

Novoroční ráno bylo krásné, jasné, podstatně teplejší a vlastně docela jarní. Proto jsme prakticky hned po snídani (úžasný koláč připomínající Schwarzwaldský dort) vyrazily na delší procházku, tentokrát na opačnou stranu a chvílemi to bylo i na rozepnutou bundu. Fakt takové spíš velikonoční, ale na druhou stranu fakt veselé a povznášející. :) K obědu jsme vyfasovaly čočkovku a palačinky, pobalily jsme si ranečky a ještě chvíli čilovaly u divnovidejí v myšovně, s nádherně vonící dýňovou svíčkou, protože už bylo takové to divnoobdobí před odjezdem, kdy už se vlastně tak nějak jenom čeká. Před tři čtvrtě na dvě nás tedy holky vyprovodily na čugálu, v rychlíku jsme z našich rezervaček úspěšně vyhodily zjevně negramotný asijský páreček (nechápali čísla, anglicky zjevně taky neuměli nebo dělali, že neumí, ale vyšťouchala jsem je), v Praze se rozloučily a domů jsem dojela někdy kolem půl šesté.

×××

Spousta lidí si nedokáže Silvestr představit bez toho, aby se někde v podniku ožrali do němoty. Nevím, osobně mi to takhle přišlo takové milejší, příjemnější, pohodovější. A když jsem dneska k snídani dojídala poslední kousek toho skvělého dortu (který se mi včera tak trochu rozmrdal po kufru, protože jinam se mi nevešel, ale to je jiná historie), říkala jsem si, že jsem do těch dvacátých let dvacátého století snad ani nemohla vstoupit líp. :3